Známé i méně známé metafory: Co to je a jak je v literatuře poznat?

Pro mnohé studenty maturitních oborů je metafora figura retorica, která jim nedá spát. Její název se sice skloňuje všude možně, ale jak ji v praxi poznám? Jak ji rozliším od metonymie, přirovnání, epiteta a všech těch dalších literárních obratů, které se ve škole musíme nadrtit? Pokusíme se vám podat vlastní verzi vysvětlení metafory a co nejvíce příkladů, abyste na didaktickém testu neváhali moc dlouho.

Literární prostředek zvaný metafora – definice a význam

Co je vlastně metafora? Význam slova je podle slovníku „přenesené pojmenování” nebo obrazné vyjádření. Samotné slovo se skládá z předpony „za” (v tom smyslu, že daná věc přesahuje známý kontext) a ze slovesa „nést”. Jde tedy doslova o přenesené pojmenování, což se však může plést s dalšími literárními prostředky.

Přesněji metaforu Umíme česky a další češtinářské zdroje definují jako přenesené pojmenování na základě vnější čili vizuální podobnosti. V rámci dělení jazykových prostředků na tropy a figury se jedná o tropus, protože jde o stylizaci významové složky slov, ne jejich zvukové či psané realizace.

Pěkným příkladem jsou například tyto verše od hudební skupiny XIII. století:

Těžké závěsy tvých vlasů
kryjí okna do duše…

Vlasy autorovi vizuálně připomínají závěsy. Očím se často metaforicky říká „okna do duše” a v tomto případě zde máme spolu s vlasy padajícími přes oči obraz podobný dvěma oknům za závěsy. Závěsy, tedy pojem, který použijeme, jsou obraz metafory. Vlasy, tedy pojem, který tím máme na mysli, jsou základ metafory.

Přenášíme-li metaforicky význam objektů, živočichů nebo čehokoliv, co lze označit podstatným jménem, hovoříme o metaforách substance. Týká-li se metafora nahrazením slovesa jiným slovesem, jde o metaforu činnosti.

Jazykové prostředky – naučte se rozebrat umělecký text na jedničku

Jaký má metafora význam v praktickém životě?

Přestože jde často o básnický prostředek, kdokoliv se může vyjadřovat metaforou. Ukázkou budiž situace, kdy si člověk nemůže vzpomenout na název některé věci, a tak ji nazve něčím podobným. Kupříkladu osoba, která potřebuje mluvit anglicky o prstech na noze a zapomene název toes, může v případě nouze použít vlastní popis jako „fingers on the feet”. Je to anglicky špatně, protože prstům na rukou a nohou se říká různými slovy. Pro mluvčí angličtiny ale jde vlastně o takovou metaforu, kterou každý pochopí, protože prsty na nohou jsou těm na rukou podobné.

Kopíruje-li metafora charakteristiku slova, které označuje, velmi věrně, může se stát, že se mezi lidmi uchytí. Tomuto procesu se říká lexikalizace. Mezi lexikalizované metafory patří například bidlo jako označení pro vysokého, hubeného člověka, hlavička hřebíku nebo zvonek jakožto název květiny. Velmi zažité lexikalizované metafory v textech u maturity nevyznačujte – to by trvalo do Vánoc. Zaměřte se spíše na ty nové, originální.

Ve škole se budete pozastavovat hlavně nad metaforami aktuálními – nově vymyšlenými pro účely konkrétních textů. Často jde o poezii, někdy také o expresi v prozaických textech. Z těch často používá metaforu alegorie. Ta totiž vyprávěním jednoho příběhu zároveň naráží na příběh jiný, tudíž se zde přenášení významu krásně nabízí.

Jak rozeznat metaforu a přirovnání

Vnější podobnost je velmi důležitý faktor pro definici metafory. Epiteton, metonymie, personifikace a přirovnání totiž také stojí na základě přeneseného významu, a to bychom se v tom moc dobře nevyznali. Jako první odlišme od metafory anaforu, ta se totiž podobá jen koncem svého názvu. Na rozdíl od metafory v jazyce dokonce ani nepracuje s významem slov nýbrž s jejich zněním – je to prvek na počátku verše, který se pro větší dojem opakuje..

Nejrychleji v textu lze rozlišit metaforu a přirovnání. Přirovnání sice také vyjadřuje podobnost, ale nechybí v něm přídavné jméno či příslovce té vlastnosti, na základě které význam přenášíme, a také slovo jako. Věta „Anežka je žirafa” obsahuje metaforu, zatímco „Anežka je vysoká jako žirafa” je přirovnání.

Aliterace, nebo anafora aneb 10 básnických figur k maturitě

Metafora, personifikace, metonymie a epiteton

Metaforu a personifikaci rozeznáme podle toho, že personifikace přisuzuje neživým objektům či živlům vlastnosti živých bytostí. Personifikaci můžeme chápat jako užší podkategorii v rámci metafory – aby byla pochopitelná, musí také pracovat s podobností vzhledu nebo zvuku. Řekneme-li, že Slunce chodí po obloze, je to personifikace. Pokud Slunce svítí z baldachýnu, není přítomna žádná vlastnost živého tvora a jde o metaforu.

Asi nejvíce se nám kvůli podobným názvům plete metafora a metonymie. Rozdíl je v tom, že metonymie přenáší význam podle vnitřní podobnosti. Podobně také odlišíme od metafory synekdochu, která se často pokládá za typ metonymie. Synekdocha je nahrazení slova pro celek slovem pro jeho část nebo naopak (sešlo se tu celé město). Ostatní metonymie předpokládají jakousi myšlenkovou, logickou souvislost, například „mám doma Škodu” ve smyslu „mám auto značky Škoda”, nikoliv “mám doma celou firmu Škoda”.

Srovnáme-li s metaforou epiteton neboli básnický přívlastek, rozlišíme tyto dva tropy zcela jednoznačně. Epiteton je přídavné jméno, které slouží pro bližší popis a tedy i větší dojem z daného literárního díla: lstivý Odysseus, rozestlané ticho…

Populární metafory v literatuře i běžné komunikaci

Teď když jsme si metaforu vysvětlili, pojďme si ukázat konkrétní příklady.

Jak udělat referát o knize. Víte, co nezapomenout?

Metafory o zimě i dalších ročních dobách

Metafory na slovo „zima” se často týkají útlumu, stáří nebo dokonce i smrti – tak to totiž v zimě v přírodě vypadá. Lidé v pokročilém věku zažívají podzim života, po němž má hypoteticky nastat „zima”. Existují však i pozitivní náhledy na zimu, hlavně metafory sněhu, například v písni Zima, zima Hany Zagorové: všude bílé cukroví, chaloupkám za pár chvil bílé čapky nasněží.

Používáme-li jako metaforu jaro, mluvíme často o aktivaci nové energie, zrození nebo o dětství. Metafora léta označuje rozkvět, mladý dospělý věk.

I z ročních období můžeme udělat metaforu, častěji se však nabízí metafory o počasí. Například „venku je úplná Sibérie“ nebo naopak že venku je výheň či sauna.

Metafory ke slovu „hvězda” a „Slunce”

Jednou z krásných metafor pro „hvězdy” jsou démanty noci – název knihy Arnošta Lustiga. O hvězdách se také říká, že jsou zavěšeny. Hvězdy slouží i jako obraz metafory. Něčí osud, který neznáme, je ve hvězdách. Slavná celebrita je hvězda. Pokud někdo přijde o popularitu, jeho hvězda zhasla.

Metaforou ke slovu „Slunce” je například to, že někdo je Sluncem mého života, tedy velmi důležitou osobou, která mi dodává životní energii nebo osobou, okolo které můj život obíhá. O Slunci se toho básnicky říká hodně, ale většinou jde o personifikaci: Slunce šlo spát, Slunce se na nás usmívá…

Existuje také spousta metafor nebe čili oblohy: střecha Země, sametový plášť, oceán hvězd, baldachýn, klenba… V případě baldachýnu je však starší opačné přenesení významu – nebesa postele pojmenovaná podle podobnosti s oblohou nad hlavou.

Jak si rozšířit slovní zásobu? Čtěte a nahlížejte do slovníku synonym

Metafory ke slovu „moře” a jiným vodním útvarům

Metafora na slovo „moře”, kterou nechcete slyšet na vlastní uši, je červené moře – spousta oprav a připomínek červenou učitelskou propiskou. Podobnost je zde vytvořena na základě množství – mnoho vody, mnoho poznámek. Jednou z nejslavnějších českých metaforických frází o moři je verš z písně Život je jen náhoda, „každý k moři dopluje“, který je alegorií pro konec života.

Nejen moře, ale i voda celkově bývá jak obrazem, tak i základem celého moře metafor. Vzácný člověk je například podle známého metaforického idiomu kapkou v moři. Jan Skácel vodu označuje za prastaré zrcadlo hvězd (Modlitba za vodu), K. H. Mácha označuje vlnu za temný vod klín (Máj).

V případech, kde autor vodu pokládá za dějiště života, se můžeme setkat s metaforami ke slovu „maják” – bez ohledu na to, zda se explicitně mluví o moři. Tak jako maják svítí a pomáhá kormidelníkům najít cestu, můžeme i osobu pokládat za svůj „maják”. I další lidské stavby související s vodou mají své metafory – ke slovu „hráz” se přiklonil například autor verše vytesaného u nádraží na Čeladné: O Beskydy, pevná hráz, čím jste byly, buďte zas.

Metafory ke slovu „okno”

Podle Wolkerovy básně Host do domu

„Okno je skleněná loď,
připoutaná k břehům mé světnice.”

Kromě této neotřelé metafory se „okna” spíše používají jako obraz metafory na slovo „oči”, protože se skrze ně díváme směrem ven z naší hlavy.

Takovýchto metafor je celá řada a jak již bylo řečeno, najdete je nejen v poezii, ale také všude možně kolem sebe. Identifikovat metafory v textech není příliš náročné, stačí pochopit jejich princip a získat trochu praxe v jejich hledání.