Na vysoké škole existují tři typy ukončení jednotlivých předmětů v daném semestru. Jsou to buď zápočty, zkoušky nebo kolokvia. Každého studenta čeká během vysokoškolského života nespočet zkoušek a zápočtů. V čem se liší a do jaké míry se shodují?
Zápočet
Zápočet bývá považován za takové nejjednodušší zakončení předmětu. Není to ale pravidlo. Hlavní rozdíl mezi zkouškou a zápočtem je, že zápočet není klasifikován. Učitel studentovi zápočet buď udělí, nebo neudělí, neznámkuje ho.
Forma zápočtu je různá. Mnohdy se píší zápočtové testy. Nutná úspěšnost v takovém testu se pohybuje kolem 70 až 80 %. Všem, kteří tento limit splní, bude zápočet udělen. Ti, kteří budou mít méně, než je požadované minimum, zápočet nedostanou.
Zápočet může mít formu seminární práce, eseje či nějaké úvahy. Znamená to, že student musí vypracovat tuto práci a odevzdat ji v řádném termínu se všemi náležitostmi. Pakliže je práce vyhovující a učitel ji uzná, studentovi je zápočet udělen.
Spíše ve výjimečnějších případech je zápočet udělován pouze za pravidelnou docházku do výuky. Osobně jsem studovala na Ostravské univerzitě a musím říci, že tento způsob udělování zápočtu je spíše zřídkavý.
Zaválejte na akademické půdě. Přinášíme desatero úspěšného vysokoškoláka
Zkouška
Zkouška na vysoké škole bývá většinou ústní, může být však i písemná. Ve zkoušce se mohou obě tyto varianty kombinovat. To znamená, že student píše nejprve nějaký test – pakliže v něm uspěl, přistupuje k ústnímu zkoušení.
Na rozdíl od zápočtu bývá zkouška klasifikována. Hodnocení zkoušek je na vysoké škole nejčastěji čtyřstupňové. První známka je výborně, značena nejběžněji písmenem A. Druhý stupeň – velmi dobře, značen B. Třetí stupeň je zapisován písmenem C a znamená dobře. „Céčko“ je nejhorší možná známka, neboť čtvrtý stupeň znamená, že student neprospěl – „déčko“.
Tato stupnice je hodně úzká, některé školy proto zavádějí širší stupnici. Mají pak jedničku („áčko“), ale i jedna mínus („béčko“) a tak dále.
Jak si zapsat předměty do indexu? Víme, v jakém formátu by měly být
Kolokvium
Kolokvium je méně klasický typ zkoušení. Probíhá tak, že se ho účastní najednou více studentů, kteří jsou dotazováni a zkoušeni. Záměrem je nejen zjistit, jaké má student znalosti, ale jak umí diskutovat s ostatními, nakolik je schopen komunikovat a aktivně reagovat na námitky.
Kolokvium může být zakončeno zápočtem, ale může být i známkováno. Někdy je kolokvium studentovi uznáno jen za to, že se ho zúčastní.
Jindy jsou při kolokviu kladeny na studenta velké nároky. Zvláště když je v kolokviu alespoň jeden jeho člen mimořádně pečlivě připraven a u ostatních znalosti pokulhávají. Tento nepoměr je pak hodně patrný a odráží se ve známkování. Je proto nesporně dobré přípravu na tuto zkoušku nepodcenit.
