Jsme z vesnic nebo z maloměst a studujeme v Praze. Že jsme „pražská náplava“, se pozná už podle toho, jak mluvíme. Bude strejdovo oslava, tak jdeme k Honzoj, že. Hodiny nezatahujeme, ale hákujeme nebo zapejkáme. A v Praze se nám kvůli tomu smějí.
V čem je náš největší problém?
1. Předně nám naši kámoši z maloměst neustále říkají, jak moc nás Praha změnila. A mají pravdu.
2. Jsme teď prostě zvyklí na jiné standardy: když si o víkendu vyrazíme do našeho rodného městečka, naprosto nás šokuje, že mají skoro všude zavřeno. Co je to za moresy?!
3. V Praze si neustále stěžujeme na přehršel lidí, aut, hluku a tak podobně.
4. Doma jsme ale celí nesví z toho, že je kolem nás klid. A trochu se nudíme…
5. Město, kde není metro, prostě teď nějak neakceptujeme. Jak se tam jako pohybujete z místa na místo, lidi?
6. Se smíchem tvrdíme, že s tou neakceptovatelnou absencí metra jsme si jen dělali srandu. Ale ve skrytu duše víme, že jsme to asi mysleli vážně.
7. Naším přístupem k Praze děsíme i sami sebe.
8. Prostě máme Prahu rádi.
Kolik stojí život studenta v Praze a jak můžete co nejvíc ušetřit
9. A nemáme rádi lidi, kteří tvrdí, že jsme náplava.
10. Zvykli jsme si číst všude. V metru. V tramvaji. Na jezdících schodech. Za chůze. Občas pak vrážíme do pouličních lamp, ale co.
11. Praha nás naučila chodit rychle.
12. A taky úspěšně kličkovat, hlavně v předvánočním čase, kdy se několikrát denně prodíráme přes Staromák. Máme teď reálnou šanci vyhrát slalom.
13. Když Pražákovi řekneme, že se v Praze cítíme jako doma, vysměje se nám.
14. Přátelé ze střední, kteří v Praze nestudují, jsou z nás zmatení. To je pořád samý Ípák, Jiřák, Námrep a Jižák. Kdo se v tom má vyznat?
15. I Pražáci se nám smějí, když všelijakým místům v Praze říkáme takhle blbě.
16. Ale nám se to líbí.
17. Stále dokola nás překvapuje, jak krásný je pohled na Hrad, na Petřín nebo na Týnský chrám. Chováme se v tomhle ohledu jako japonští turisté a je nám z toho trapně.
18. Milujeme nejrůznější průchody, pasáže a zkratky. Jsme jimi až nepřiměřeně nadšení.
19. Když za námi do Prahy přijedou staří známí, vodíme je na pivo za 30 a divíme se, proč jim to připadá předražené.
20. Jako největší kingové se cítíme, když se dokážeme dostat ve tři ráno z jednoho konce Prahy na druhý bez použití internetu. To už jsme fakt opravdoví Pražáci, ne? Ne?
