Studium je skvělé a jsme rádi, že na něj máme nárok, ale některé věci s ním spojené by se měli jednoduše zrušit. Třeba fronty a papírové indexy. Co nás ve škole nejvíc zdržuje?
1. Zápis rozvrhu
Než vyzkoušíte všechny možné kombinace seminářů a vyberete si tu, která vám připadá jako nejmenší zlo, uběhne přibližně 62 hodin. Zkuste nám někdo tvrdit, že to byl dobře využitý čas. To byste viděli. Sestavování rozvrhu je prostě utrpení.
2. Fronta na studijním
Pokud byste stáli alespoň o jedno potvrzení studiu, prostě na to studijní musíte. Jenže, kdo by to řekl, nejste jediní, kdo ten papír potřebuje. Společně s vámi na něj bude čekat nějaká ta stovečka studentů. Tak teda jo, no.
3. Obcházka s indexem
Věřte nebo ne, ale na některých školách ještě doopravdy fungují papírové indexy. A ke státnicím nemůžete, pokud v nich nebudete mít zapsané všechny absolvované předměty. A nahánět ty učitele, kteří si neustále ruší nebo přesouvají konzultační hodiny, to je něco.
4. Přihlašování se na školní PC
Chcete jít po přednášce na chvíli ve studovně na internet? Tak to abyste se šli na počítač přihlásit ještě před přednáškou: za tu hodinu a půl vám to možná akorát tak naběhne.
5. Čekání na výsledky zkoušek
Znáte takový ten pocit, když vám učitel po zkoušce řekne, že to „možná opraví už dneska večer“? Vy potom od čtyř odpoledne do půlnoci zběsile aktualizujete e-mail, ale nikde nic. Mohli jste ten večer strávit o tolik produktivněji (a onen učitel koneckonců taky – mohl třeba ty testy vážně opravit!).
6. Přebíhání mezi budovami
Kdyby tak všechno mohlo být v jedné jediné budově, bylo by to úžasné. Nebo by to mohlo fungovat tak, že by následující hodina byla jinde jen v případě, že byste se zrovna chtěli projít. Kéž by byl svět podle našich představ.
7. Čekání na učitele
Takže vy letíte jak blázen, abyste tu hodinu stihli, ale přednášející se rozhodne vybrat si svůj nárok na akademickou čtvrthodinku? Nefér. Fakt nefér.
8. Čtení úvodů v knihách
Úvody jsou super. Občas to totiž bývá první a poslední věc v odborné publikaci, kterou pochopíme. Na druhou stranu se z ní ale většinou nic nenaučíme. Smůla.
9. Fronta v menze
Fronty jsou nejen na studijním, ale i v menze. A víte, co je nejhorší? Když mají ten den jen jedno jídlo, které vám chutná, a než tu frontu vystojíte, už jim dojde. A potom, co dojíte něco jiného, to jídlo, které jste chtěli původně, přivaří.
10. Vymýšlení dobrého tématu na písemnou práci
Všichni si v hlavě malujeme, že tahle písemná práce bude vážně bezkonkurenční, že si vymyslíme úžasné téma a všichni se nám budou klanět. Dny utíkají a pořád nás nic nenapadá. Nakonec stejně píšeme naprosto průměrnou práci, o které se nakonec dozvíme jen to, že „je to jakože přijatelný, no“. Poznáváte se?
