Tykání a vykání nejen na akademické půdě. Vyznáte se v pravidlech slušného chování?

Formální a neformální oslovování spojené se specifickou gramatikou, tedy „vykání” a „tykání”, má celá řada jazyků. Čeština je jedním z nich – ale nestačí umět česky, abychom věděli, komu tykat. Jak a kdy začít tykat svým známým? Jak je to s pravidly tykání na pracovišti a komu mohu tykat v akademickém prostředí? Pojďme se na to podívat.

Etiketa tykání: Kdo navrhuje tykání jako první?

Tykáme dětem, Bohu, zvířatům, kamarádům a jiným známým, se kterými jsme si „potykali”. Jak ale přejít od formálního jazyka k tykání, aby to neznělo nevhodně? O tykání a vykání etiketa v Česku praví toto:

Nadřízený v práci/škole nabízí tykání podřízenému.
Žena nabízí tykání muži.
Starší osoba nabízí tykání mladší osobě.

Takzvaná „společensky významnější osoba” má právo rozhodnout o vykání/tykání. Pravidla jsou seřazena dle hierarchie mezi nimi. Pracovní vztahy jsou na prvním místě. Je-li mezi vámi rovnocenný vztah (kolegové, spolužáci…), pak je čas vzít v úvahu další pravidlo.

Etiketa vykání a tykání. Kdy je vhodné ho navrhnout?

Sporné situace – kdy pravidla nemusí být stoprocentní

Není vždy jasné, na kolik uplatnit druhé či třetí pravidlo nabídky tykání. Mladší žena staršímu muži může bezpečně nabídnout tykání, mají-li věkový rozdíl jedné generace nebo menší. Pokud ženě je třeba 30 let a muž vypadá na 75, pak vypadá mnohem slušněji zůstat u vykání.

Většinou je správným společenským chováním tykání nezahajovat dříve než přijde doslovná nabídka. Společensky významnější osoba může samozřejmě začít tykat sama od sebe. Někdy v takové situaci ale není jasné, zda stojí o vzájemné tykání, nebo se „jen povyšuje”. Jednostranné tykání může iniciovat i podřízený, muž nebo mladší osoba – nechat si tykat, ale s druhou osobou jednat formálně a vykat jí.

Od ženy/starší osoby/ nadřízeného se očekává jasná a srozumitelná nabídka tykání, v případě, že o ně stojí. Do té doby jde o osobu, které vykáme stejně jako někomu cizímu nebo pro nás významnému.

Tykání a vykání na pracovišti

Etiketa tykání na pracovišti je většinou prostá. Podřízení bez ohledu na věk, pohlaví či jiné okolnosti vykají svým nadřízeným. Ti, pokud mají kouska slušnosti, jim vykají nazpět, ale mají možnost nabídnout jim vzájemné tykání. Kolegové na rovných pozicích si nabízejí tykání podle těch zbylých dvou pravidel (nebo si začnou tykat spontánně). Tykání v práci je zvyklostí v mnoha firmách.

Situace může být jiná například v případě, že pod sebou zaměstnáte kamarádku, se kterou si dávno tykáte. Pak by mělo být v pořádku v tykání oboustranně pokračovat – nemáte-li však pocit, že jí kolegové budou tuto výsadu moc závidět.

Na mysl přichází i jiná možná výjimka v etiketě tykání. Nadřízený pracovník nemusí nutně být váš přímý nadřízený. Může jít třeba o vedoucího jiného oddělení než kde pracujete vy. Pak jde o věc dohody – jste-li žena nebo starší, máte právo to zkusit.

Práce při studiu se stává nutností. Jak obojí skloubit?

Vykání nebo tykání na internetu?

V digitální době vznikla dodnes neznámá otázka – jak je to s tykáním a vykáním na internetu? Dospělí účastníci internetových diskuzí si tykají většinou spíše neuctivě. Online však často praktikujeme i přátelské tykání. Na sociálních sítích lidé youtuberům a jiným influencerům běžně tykají, stejně tak i novým online známým přibližně stejného věku.

Při hledání odpovědí o online formalitách se můžete dočíst, že uživatelé raného českého internetu si často tykali. Neměl ho doma každý, tudíž jeho rekreační užívání bylo předmětem sdružování podobně zaměřených lidí.

Teď je však na web napojená každá domácnost a online prostředí svou demografií téměř simuluje společnost „tam venku”. Proto se sluší i na internetu vykat, jde-li o cizí dospělou osobu. Pojí-li vás ale společný kamarád na Facebooku nebo nějaké téma, o kterém se můžete přátelsky bavit, je běžné začít si přirozeně tykat (ale více, když je vám 25, než když vám je 45).

Tykání na vysoké škole – kdy je OK tykat učitelům?

Na VŠ je samozřejmě normou vykat si s učiteli a tykat si se spolužáky. Mnozí středoškolští, hlavně gymnazijní učitelé dle tradice také vykají svým žákům. Tak či onak, již od mala víme, že učitelům se vždy vyká. Na některých alternativních základních či středních školách žáci normálně tykají i učitelům – to má podpořit individuální vztahy a pocit důvěry.

Ve škole mohou nastat některé situace, kdy si člověk není úplně jistý. Máte-li ve třídě výrazně staršího spolužáka, pravděpodobně mu budete ze začátku chtít vykat. Na tom není nic zvláštního. Jakožto dva příslušníci akademie na stejné úrovni se v takové situaci můžete zachovat stejně jako kolegové v práci a odpíchnout se od výše uvedených tří pravidel nabídnutí tykání.

Často se také setkáváme s učiteli tak mladými, že se nám chce začít jim tykat. Většinou jde o doktorské nebo někdy i magisterské studenty, kteří se podílejí na výuce některých předmětů. V tom případě to jsou vlastně naši učitelé a spolužáci zároveň. Upřednostněte však ve svém posuzování fakt, že jde o vašeho učitele. Daný člověk ví moc dobře, že není o moc starší. Stojí-li o vzájemné tykání, pravděpodobně je nabídne celé třídě už na začátku semestru.

Proč doktorandské studium (ne)stojí za to

Tykání a vykání ve španělštině a dalších jazycích

Učitel cizího jazyka vám může na hodinách nabídnout tykání, které se však týká jen konverzace v daném jazyce. Je to tím, že v různých kulturách jsou normy tykání a vykání jiné. Příkladem je Španělsko, kde si nechávají tykat skoro všichni. Výjimkou mohou být výrazně starší osoby (které také často preferují tykání) a některé profes(ionál)ní situace. Od vykání se upustilo i ve Finsku a Švédsku, byť tyto formy v tamních jazycích stále existují.

Stejně jako u tykání a vykání v němčině, i španělština má jako formální variantu 3. osobu. Správně řečeno, jde vlastně o tykání a onikání. Němci používají pro formální osobu zájmeno Sie, které vlastně také znamená „ona”. U Španělů vykací zájmeno usted vzniklo z výrazu vuestra merced – „vaše milost”.

Tykání a vykání existuje v různých jazycích světa a může se dost lišit. Skotská gaelština například stejně jako čeština používá pro tykání zájmeno „ty” – thu – a zájmeno „vy” – sibh. Rodilí mluvčí však stále běžně vykají svým prarodičům i rodičům, zatímco u nás bychom vykali leda neznámým vzdáleným příbuzným.