Proč se američtí studenti i učitelé těší do školy? Zakládají se šílené americké filmy ze středních škol na skutečnosti? Ptali jsme se Barbory Novotné, která strávila jeden rok na střední škole Buffalo High School ve Wyomingu.
Jak se liší americká a česká mentalita?
Američané jsou pořád happy, neustále se usmívají, všichni se navzájem zdraví, lehce navazují konverzaci, ať už na ulici, nebo v obchodě. Více projevují city, všechno zveličují a vedou do extrémů.
Jak bys porovnala náročnost českých a amerických středních škol?
Říká se, že škola v Americe je jedna velká flákárna. Není to ale úplně pravda. Ano, studium je sice v mnohém jednodušší a vyžaduje méně času na přípravu, ale na druhou stranu si studenti odnesou do života více praktických znalostí než jen hromadu teorie jako u nás.
Celá výuka probíhá v uvolněnějším duchu, větší důraz se klade na interakci studenta a učitele, kolektivní práci, diskuzi, praktické příklady. Student se má naučit spolupracovat s lidmi, ale také jednat sám za sebe, jít si za svým cílem.
Liší se vztah mezi učitelem a žákem na amerických a českých školách?
Učitelé komunikují se studenty vesměs celou hodinu. Není mezi nimi odstup nebo pocit, že učitel je na vyšší úrovni než student. Jsou to rovnocenní partneři. Učitelé se chovají ke studentům kamarádsky a studenti dělají to, co se jim řekne, nevyrušují v hodinách, nepodvádí a respektují učitele. Učitel na začátku každé hodiny vede malou přátelskou konverzaci se studenty o tom, jak se dnes mají, co dělali včera, jaké mají plány na večer či jaký právě běží dobrý film v kinech.
O přestávkách učitelé zůstávají ve svých třídách či na chodbách a studenti se u nich zastavují, povídají si a vtipkují s nimi jako se svými kamarády. Skoro každý učitel má ve zvyku přinést do hodiny něco na zub a rozdělit se s žáky, takže co víc si přát. Měla jsem pocit, že učitelé i žáci chodí do školy rádi, ne jako u nás, kdy většina studentů považuje školu za otravu.
Co se vybaví Američanům, když řekneš, že pocházíš z ČR?
Američané většinou neví, co je Česká republika, ale znají Prahu. Ti, co tam byli, dokážou hodiny básnit o její kráse a dalekosáhlé historii. Ti, co tam nebyli, mluví o výletu do Prahy jako o velkém snu.
Lidé se často vysmívají Američanům kvůli jejich zeměpisné neznalosti. Pozorovala jsi něco takového?
Ano, Američané o světě moc nevědí. Uvedu pár perliček – otázek, které mi byly položeny:
„Jakým jazykem mluvíte u vás? Českou republikou?“
„Vy nemáte moře? To jako vyschlo teplem?“
„Máte u vás také slavné lidi?“
„Když ses naučila anglicky až po několika letech, jak ses tedy před tím dorozumívala s ostatními lidmi, když jsi někomu chtěla něco sdělit?“
„Dáš si čokoládu? Už jsi ji někdy jedla, nebo je to poprvé“?
V amerických filmech ze středních škol bývá často zobrazován boj dívek o místa roztleskávaček nebo vytváření hierarchie mezi skupinkami studentů. Setkala ses s něčím podobným, nebo jde o výmysl filmových tvůrců?
Vždycky jsem si říkala, že filmy z amerických high school jsou trochu nadsázka, ale je to přesně jako v těch filmech. Mezi dívkami panuje neskutečné drama. Na naší škole jsme rozltleskávačky neměli, ale dalo se to pozorovat i jinde. Měli jsem dvě nejpopulárnější dívky, Keni Kae a Taylor, které měly každá svoji partu a dělaly si hrozné naschvály.
Naneštěstí byly obě dvě mé nejlepší kamarádky, což mě dostalo do hrozné situace. Měla jsem je obě ráda, ale situace, jako například když jsem na obědě seděla s Keni Kae a naštvaná Taylor přišla a položila mi otázku: „Barbora, řekni mi, jsem hezčí než Keni Kae?“, mě dostávaly do úzkých.
Ale protože jsem byla jediná cizinka na naší škole, byla jsem dost populární, takže se o mě obě přetahovaly a několikrát si na tu druhou vymyslely úplně nesmyslnou historku, jen aby mě dostaly na svou stranu a mohly se pyšnit zahraniční studentkou jako členkou party. Dokonce jedna parta měla velkou knížku, do které pravidelně vždy zapsala všechny drby a výmysly o svých sokyních z druhé party a následně knihu zakopala pod zem na školním hřišti.
Na kolik zhruba vyšly tvé měsíční náklady na život v USA?
Dostávala jsem od svého hostitelského klubu 150 dolarů na měsíc, s čímž jsem si plus mínus vystačila.
Co si myslíš o americkém stylu stravování?
Američané rádi chodí do extrémů, takže když už něco jíte, tak opravdu ve velkém množství. Například když si chcete dát zmrzlinu, tak vám nedají kopeček, ale přímo kýbl zmrzliny posypaný ořechy, sušenkami, cukrem, lentilkami, bonbónky, politý pudingem, tvarohem, smetanou, čokoládou, marmeládou a ještě se vás zeptají, jestli chcete dvojitou vrstvu od každého.
Co považuješ za hlavní přínosy tvého pobytu v USA?
Poznala jsem spoustu úžasných lidí a udělala si přátelství na celý život. Žila jsem tam vlastně takový druhý život. Když jsem přijela, nikoho a nic tam jsem neznala, a když jsem odjížděla, tak jsem si připadala, jak když musím opustit místo, kde jsem vyrůstala odmala a znala všechny jako své celoživotní kamarády či milovanou rodinu.
Také jsem se naučila jednat sama za sebe a být samostatná ve všem, co dělám. Rok v Americe mi dodal i větší sebevědomí a pocit, že jsem silná a že když něco chci, tak to zvládnu. Ráda si teď stanovuji další cíle a snažím se jich dosáhnout.
Jak se chovají Američané k zahraničním studentům?
Jelikož jsem byla jediná výměnná studentka na naší škole, všichni studenti o mně věděli ještě dřív, než jsem přijela. Můj první školní den byl trochu šok, protože když jsem šla po chodbě, tak mě každý zdravil, nejenom „Hi“, ale dokonce „Hi Barbora“.
Po celý rok se mnou všichni chtěli kamarádit a často jsem byla středem pozornosti. Všem Američanům se hlavně strašně líbil můj přízvuk. Tak to u nich chodí se všemi cizinci. Když na ně promluvíte, tak vás zahrnou komplimenty, jak je váš přízvuk roztomilý a že by chtěli mluvit jako vy.
Bylo problematické se po roční pauze vrátit do maturitního ročníku a připravit se na maturitu?
Bála jsem se, že hodně věcí zapomenu a že bude těžké se začít zase pořádně učit, ale opak byl pravdou. Jak jsem se již zmiňovala, Amerika mi dodala sebevědomí a pomocnou sílu ve všem, co chci dokázat, takže když jsem si řekla, že se učit budu, tak jsem skousla zuby a donutila se k tomu.
Doporučila bys pobyt i jiným studentům?
Rok v zahraničí bych doporučila úplně každému, kdo se na to cítí. Je to nejlepší, co může člověk na střední škole udělat pro svoji budoucnost. Budete z toho těžit celý život a vždycky na to budete vzpomínat jako na velký zážitek vašeho života. Samozřejmě výměna není pro všechny. Setkala jsem se s pár studenty, kteří po několika měsících zjistili, že život v cizím prostředí není jejich šálek čaje. Každý jsme jiný.
Ohodnoťte tento článek:
