V noci ze 14. na 15. září proběhla v Praze muzejní noc. Víc jak 35 muzeí, galerií a dalších kulturních institucí bylo zpřístupněno veřejnosti zdarma. Muzea jste mohli navštívit od 19. hodiny až do jedné ráno. Máme pro vás doporučení, čeho se vyvarovat a co navštívit na příštím, 11. ročníku.
Praha tuto noc dosahuje výšin multikulturní noční metropole celé střední Evropy. Bohatě tak naplňuje rčení Libuše: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ A i když žádné hvězdy vidět nebyly, nebylo pochyb o pravdivosti jejího výroku.
Změna termínu
Původní termín akce byl naplánován na červen, kvůli povodním byl ale do neurčita odložen. V srpnu byl stanoven nový termín, právě na druhý zářijový víkend. Organizátoři tak muzejní noc spojily s vrcholícími Dny evropského dědictví.
S dopravou si nedělejte hlavu
Pražáci mají vyhráno, v tramvajích, autobusech a v metru se vyznají. Pro jiné z Čech a Moravy je to ale obtížnější. Právě proto Magistrát města Prahy zprostředkoval speciální autobusy pro muzejní noc. Objížděly většinu institucí, jezdily tedy hlavně v centru. Doprava těmito autobusy byla zdarma a trasa i jízdní řády byly uveřejněné s dostatečným předstihem na stránkách akce. Metro jezdilo výjimečně až do jedné hodiny ráno a byly posíleny i noční tramvajové a autobusové linky, jejichž brožurku jste si mohli vyzvednout na jakýchkoli informací.
Čemu se rozhodně nevyhnete?
Počítejte s přeplněnou Prahou jak na prvního máje. Autobusy plné, spousta zmatených turistů, a to i z ciziny. Praha se stala multikulturním střediskem a se strastmi, které jej doprovází, musíte počítat. Proto mějte vždy i plán „B“ a plán „C“.
Plán „A“
Když jsme vyrazili s partou z bytu, zamířili jsme noční tramvají k Národnímu technickému muzeu. Očekávali jsme spoustu nedočkavců, ale to, co jsme viděli, byla řada lidí skoro přes tři bloky, která se vůbec nepohybovala. Museli jsme ji obejít tak, aby jsme viděli začátek a konečně pochopili, že je to fronta. Naštěstí jsme měli i plán „B“.
Plán „B“
Technické muzeum jsme tedy vzdali a rychle vyhledávali nejbližší muzea, galerie a další kulturní instituce poblíž. Vybrali jsme si Národní galerii a doufali jsme, spíše to však bylo naše zbožné přání, že fronta nebude tak dlouhá a že půjde rychle.
I přes malou pravděpodobnost se nám to splnilo: řada sice byla, ale táhla se jen za jeden roh. Ubíhala rychle a když jsme už byli v polovině, přišel zaměstnanec NG a sdělil nám, že fronta se vztahuje pouze na Slovanskou epopej od Alfonse Muchy. Pár osob opustilo řadu a šlo rovnou do galerie, my jsme však zůstali a vůbec nelitovali. V galerii jsme strávili okolo tří hodin, a to jsme prošli pouze první dvě patra. Na zbývající tři nám nezbyly síly. Všichni jsme se shodli, že výstavy Národní galerie v Praze jsou na celý den, nikoli večer.
Plán „C“
Sice na něj nakonec nedošlo, ale pro jistotu jsme si naplánovali další možnost, pokud by u galerie byla podobná řada lidí táhnoucí se do dálky jako před NTM. Jelikož jsme v partě měli dva vysokoškoláky z právnické fakulty Karlovy univerzity, věděli jsme, že se neztratíme. Pro všechny případy už plánovali, do kterého z klubů půjdeme.
Zpět z Národní galerie jsme jeli nočním metrem, to už nijak přecpané nebylo, a tak jsme si mohli konečně sednout. Prostory v NG jsou opravdu rozlehlé a k tomu, abyste je prošli, je třeba vynaložit značné úsilí.
Stojí to však za to. Kulturní zážitek je nenahraditelný, zvláště pak ze Slovanské epopeje. Příštího ročníku se jistě zúčastníme také, má to přece jen své kouzlo. Vybereme si však méně známé muzeum a do těch hlavních, národních, zavítáme přes rok.
Určitě doporučuji další ročník, který by se měl konat v červnu či červenci 2014.
