Čárky nám odpradávna komplikují život, avšak základy by měl zvládat každý. Čárky totiž většinou rozhodují o významu věty. Osvojte si několik pravidel a vyhněte se tak mnohdy zbytečným chybám.
Pokud jste se nenarodili s nadáním pro čárky, tedy že jednoduše necítíte, kam ji napsat, máte pouze jednu možnost. Naučit se několik pravidel a pak jen procvičovat a procvičovat. V následujících odstavcích najdete základní poučky, kam čárku (ne)napsat.
Čárky ve větě jednoduché
Kde se čárka PÍŠE:
- Bezespoječné větné členy (Mám čas v sobotu, v úterý, v pátek.)
- Větné členy v jiném poměru než slučovacím (Viděl matku, a dokonce i otce.)
- Dvojité spojovací výrazy (jak-tak, buď-nebo,…) (Měl bys přinést jednak dárek, jednak kytku.)
- Dodatečně připojené větné členy (Přišel jen kvůli penězům, jak jinak.)
- Oslovení, vysvětlivky, citoslovce (Vidíš, Karle, zase jsem měl pravdu já.)
- Volně připojený doplněk, volně připojené větné členy (Brečel, nos zabořený do kapesníku.)
- Přívlastek volný – pokud z věty vypustíme přívlastek volný, smysl věty se nemění (Můj přítel, rozený komik, se odstěhoval do Brna.)
- Přívlastek několikanásobný – pakliže můžeme mezi jednotlivé členy vložit slučovací spojku, mluvíme o přívlastku několikanásobném (Vařil vždy chutná,(a) pálivá jídla.)
Kde se čárka NEPÍŠE:
- Ustálená rčení(Prošel Evropu křížem krážem.)
- Postupně rozvíjející přívlastek(Otcovy staré džínové kalhoty byly děravé.)
- Těsný přívlastek – z věty ho nemůžeme vypustit, změnil by se její význam (Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít.)
- Větné členy ve slučovacím poměru(Dala bych si čaj a sušenky.)
Jak psát čárky ve větách se spojkou a? Přinášíme jednoduchý přehled
Čárky v souvětí
Obecně platí, že oddělujeme věty vedlejší od vět hlavních, pakliže nejsou spojeny spojkami se slučovacím významem (a, i, ani, nebo). Dále oddělujeme věty závislé na větách řídících. Pokud chcete porozumět čárkám v souvětí, snažte se proniknout hlouběji do struktury a naučit se rozlišovat jednotlivé věty. Ukážeme si několik příkladů.
- Šel jsem ze školy domů, protože jsem měl horečku.
- Řekl, aby nikomu neprozradil tajemství, a odjel do Bulharska.
- Čím déle teta mluvila, tím mi bylo jasnější, že se rozhodla zůstat s Miloušem na lodi, jak dlouho uzná za vhodné, a že koneckonců do toho nemám co mluvit. (Zdeněk Jirotka, Saturnin)
- Starý pán se rozzuřeně vztyčil na lůžku, křičel na tetu, aby mu vysvětlila, proč Šemík uháněl k Radotínu, zatímco Horymír uháněl k Neumětelům, a nakonec po ní mrštil polštářem. (Zdeněk Jirotka, Saturnin)
Jak psát přímou řeč. Umíte správně používat uvozovky?
Čárka před spojkou a
Také psaní čárek před spojkou a není nijak nahodilé. Základní pravidlo říká, že čárka se před a nepíše, pokud je mezi větami poměr slučovací. Jestliže je poměr mezi větami jiný (například důsledkový, odporovací nebo stupňovací), čárku před a píšeme.
Čárku před a píšeme v poměru:
- důsledkovém (a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím) – Pršelo, a tak jsme zůstali doma.
- stupňovacím (a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc) – Všiml si mě, a dokonce se na mě usmál.
- odporovacím (a přece, a přitom) – Zkoušku zvládl na jedničku, a přitom se vůbec neučil. (Poměr odporovací lze poznat také podle toho, že se spojka a dá nahradit některou odporovací spojkou – ale, avšak, však.)
- vysvětlovacím (a to) – Odpovězte co nejrychleji, a to písemně.
Boj s čárkami, to je běh na dlouhou trať. Je zapotřebí píle, snaha, cit pro jazyk a hlavně chuť. A ať se snažíte sebevíc, jednou se vám stejně stane, že zachybujete. Nemusíte se ale bát, nejste jediní. Čárky, v textu často nenápadné, dokáží zatopit i profesionálům. A mohou nadělat velké škody.
