Pokud si naplánujeme několik málo věcí, obvykle je stihneme lehce. Ale co když toho musíme udělat mnohem víc? Předtím než rezignujeme, je třeba myslet na to, že zvládnout lze vše, jen je důležité mít systém.
Organizace je klíč k úspěchu, Zdroj: sxc.hu
Hned ze začátku je nutné si uvědomit dvě věci. První z nich je mít vůli něco udělat. Pokud budeme jen mluvit o tom, kolik máme před sebou práce, většinou neuděláme nic. Oddalováním se nic nevyřeší, naopak to má ještě větší dopad na psychiku, ač se to tak nemusí zdát.
Papír a tužka je základ
Druhou věcí je systém. Máme-li povinností hodně a při jejich zaznamenávání spoléháme jen na svou paměť, může se stát, že na některé z nich zapomeneme. Potom jsme ve stresu i z toho, že nevíme, co jsme vlastně chtěli udělat, a zbytečně ztrácíme další čas.
S dobrým systémem získáme přehled o tom, co je třeba v následujících dnech splnit, a také si rychle uvědomíme, co je nejdůležitější a čím tedy začít.
Způsob, jak předejít stresu z nahromaděné práce, je velmi jednoduchý a každý ho zná. Mít u sebe papírek, diář či jiný zápisník a tužku je nejlepší možnost, jak si v takových situacích poradit.
Když si poznamenáme termíny odevzdání jednotlivých úkolů, snadno zjistíme, kterou práci musíme dokončit v blízké době a kterou můžeme ještě pár dnů nebo i týdnů nechat spát.
Metoda ABCD rozpozná nejdůležitější úkoly
Metoda ABCD funguje tak, že si v klidu někde sedneme a sepíšeme vše, co chceme udělat. Poté k jednotlivým položkám přiřadíme písmena A, B, C a D podle důležitosti tak, že nejdůležitější úkol bude označen písmenem A, méně důležité úkoly ostatními písmeny. Od áčka se tedy odvíjí vše ostatní.
Samozřejmě tuto metodu nemusí využívat každý. Hodí se hlavně v případě, když si člověk potřebuje uvědomit, co by měl udělat nejdříve. Někomu často stačí jen tužka a papír, napsat si záchytné body a podle nich se nějak zařídit. A to je také dobrá cesta.
Díky plánu si na vše vymezíme čas
Jak začít víme, ale dá se opravdu vše stihnout? Záleží na typu a obtížnosti úkolu. Určitě není dobré něco odfláknout, na všechno je třeba nechat si dostatek času. Ne vždy to jde, ale máme-li alespoň trochu chuť, vše se zvládá lépe.
Pokud již u sebe máme nějaký ten papírek nebo diář, můžeme si napsat vedle zadaných úkolů orientační časy.
Tento příklad slouží ke splnění povinností v rámci jednoho dne:
10:00 Napsat článek (alespoň kousek), prostudovat materiály do školy/práce a udělat zápisky
12:00 …
14:00 …
17:00 …
19:00 Přečíst si článek/zápisky a zkontrolovat chyby, případně dodělat
Když si naplánujeme to nejdůležitější jako první, je dobré si udělat poznámku, co za onen čas stihneme, a nijak se neznepokojovat, pokud úkol nedotáhneme do konce.
Pak se pokračuje v dalších činnostech. Ty jsou samozřejmě různé, někdo pečuje o děti a stará se o domácnost, jiný chodí do práce a další musí stihnout obojí. Ve všech případech je důležité umět si rozvrhnout čas.
S odstupem času přichází nové nápady
Jako poslední úkol dne zvolíme první, který byl nejdůležitější. Pokud máme něco napsat, je dobré si nad tím ještě jednou sednout, text přečíst, upravit a případně dopsat. Když si mezi náročnou duševní prací dáme odpočinek a nepřemýšlíme nad ní, s odstupem času nás napadnou jiné a lepší věci.
Každý úkol je jiný, někdo má na starosti to a jiný zase ono. Co je však pro všechny společné, je potřeba dobré organizace práce. Pokud uděláte alespoň polovinu ze svého rozvrhu, máte velmi dobře našlápnuto k tomu, abyste splnili, co jste si předsevzali. Tak s chutí do toho!
