Ačkoliv by se považovalo za logické, že vzdělání bude důležitou složkou společnosti, reálná čísla ukazují něco jiného. Rozpočtové úspory tvrdě zasáhly i školství, a tak si absolventi v tomto oboru vydělají zdaleka nejméně.
„Vzdělání je oblast, které se škrty nesmí nikdy dotknout“, prohlašoval v době hospodářské krize ve 30. letech americký prezident Roosevelt. Bohužel o 80 let později jsme si z jeho slov nevzali příklad. Nedávná studie think tanku Idea-Cerge EI prokázala, že minimálně v 70 procentech profesí si absolventi vysokých škol vydělají více než ve vzdělávacím systému.
Absolventi se do školství nehrnou
Uvážíme-li, že hrubý plat učitele se pohybuje od 23 do 29 tisíc, vysokoškoláci v jiných oborech dosahují mnohem vyšších výdělků, a to zejména v bankovnictví, kde je rozdíl mnohonásobně zvýrazněn. K nízkým učitelským mzdám ještě musíme připočítat i regionální záležitosti, a tak na menších školách, zejména na vesnicích a v maloměstech, je učitelský výdělek ještě nižší.
Tento fakt má jeden významný a zcela logický důsledek. Nejlepší lidé z daného oboru se do školství nehrnou. Nemají k tomu důvod. Firmy dokáží jejich kvality ocenit mnohem více, a tak náš systém škol zcela ztratil konkurenceschopnost. Malé učitelské platy vedou i k nízkému zastoupení mužů mezi učiteli. Na středních školách výdělky zpravidla dosahují větších čísel, a tak i zde učitelů oproti učitelkám mírně přibývá.
Výše zmíněná studie tvrdí, že na vzdělání dáváme z veřejných rozpočtů pouze 4,3 % HDP. To je žalostně málo, země jako Island, USA, Nový Zéland či Polsko nás hravě převýší. Skutečností ovšem je, že konkurenceschopná ekonomika musí stát na pevném vzdělávacím základě. Škrty ve vzdělání tedy přinesou krátkodobý užitek, nicméně v dlouhodobém horizontu spíše způsobí reálnou ztrátu.
