Patříte k těm, kteří se občas chtějí při psaní blýsknout? Pak pravděpodobně opouštíte brány jazyka českého a saháte po slůvku, které má svědčit o bohaté slovní zásobě. Tedy po slově cizím či přejatém. Ale jak ho správně napsat?
Chcete-li podstoupit riziko užívání cizích slov, ověřte si, že opravdu víte, jak ho správně napsat. Nevítaným výsledkem by totiž bylo pořádné faux pas. Dalším kritériem pro užívání je přesná znalost jeho významu.
Slova přejatá si rozdělíme do dvou kategorií. Do první zařadíme ta, jež píšeme původním pravopisem, a do druhé ta, která nás provázela tak dlouho, až jsme si je počeštili.
Slova psaná původním pravopisem
a) Slova omezená jen na určitou skupinu lidí (Do této skupiny spadají slova knižní, odborná či týkající se pouze zahraničí.)
Rendez-vous, abbé, netto, joule, wolfram,…
b) Citátové výrazy převzaté z jiných jazyků užívajících latinky
Status quo, via facti, vitae,…
c) Hudební výrazy
Pianissimo, allegro,…
d) Slova, jejichž výslovnost se zásadně liší od psané podoby
Interview, outsider,…
Slova počeštěná
Ve slovech zdomácnělých píšeme po h, ch, k, r, d, t, n zásadně tvrdé y. Pozor na slova, u nichž vyslovujeme skupiny hlásek tvrdě, přesto musíme psát měkké i (například nikotin).
a) Místo th píšeme t (ve slovech řeckého původu)
antropoložka, estetika, teorie, ortodoxní,…
b) Místo s píšeme z
rizoto, váza, majonéza,…
U několika slov se stále uznávají varianty se s i z. Pozor ale na délku samohlásek. (gymnázium/gymnasium, filosofie/filozofie, mechanismus/mechanizmus,…)
c) Místo c píšeme k
kakao,…
d) Místo qu píšeme kv
kvinta,…
Některá křestní jména velmi významných historických osobností píšeme v české podobě (například Vilém Tell).
Českých dětí s cizími jmény přibývá
V našem okolí už nepobíhá mnoho Viktorek, nýbrž Victorek a dětí, jejichž jména v českých kalendářích budeme marně hledat. Stále více Čechů hledá při pojmenovávání svých potomků inspiraci v zahraničí, a proto nebude na škodu, pokud si pár příkladů uvedeme. A nenechte se zmást, i cizí jména mají zdrobněliny.
