Kde se píší krátké a dlouhé samohlásky. Umíte vyzrát na tyto chytáky?

Na základní škole se důkladně probírá pravopis i/y, s/z a dalších často se vyskytujících problémů. Dlouhé a krátké samohlásky se většinou nechávají na naší přirozené jazykové intuici. Ne vždy se ovšem délka píše tak, jak ji slyšíme. Píšete následujících deset slov opravdu správně?

Scenárista, nebo scénárista? Častá chyba u cizích slov

Vzhledem k tomu, že se scéna či scénář píše s dlouhým É, dá se očekávat, že odvozený výraz bude tuto podobu zachovávat. Proto je většina z nás zvyklá scénáristu dlouze vyslovovat a bohužel také psát. To ale není ortografické. Podle všech pravopisných příruček se píše scenárista.

To samé platí u rozdílu mezi schéma / schematický nebo téma a tematika / tematický. Tematika je s krátkým, téma s dlouhým E. I když jsou to slova příbuzná, vzdálila se od sebe délkou samohlásky.

Tchýně, nebo tchyně? Pravopis hovoří jasně

Stejně tak jsme zvyklí vyslovovat slovo tchýně s dlouhým Ý. Tak proč to tak také nenapsat? Jde o příponu -yně s krátkým Y. Ta slouží k přechýlení podstatného jména rodu mužského na ženskou variantu. Povíme-li si nahlas jiná takto vzniklá slova, jak například Řekyně, obryně, mistryně nebo kolegyně, nikde není slyšet žádná délka.

Tchyně se tedy píše také s krátkým. Dlouhá hláska se tam pravděpodobně vyskytla pro snazší výslovnost, jelikož to, co ve slově zbylo ze základu tchán, netvoří samostatnou slabiku. Dává pak smysl, že jsme zvyklí kvůli přízvuku na první slabice přidat také délku.

Balicí, nebo balící papír?

Obě možnosti jsou vlastně určitým způsobem správné, ale pozor! Záleží kde a jak je užijeme. Přípona -icí se používá ke sdělení účelu. Papír k balení je balicí, vůz, který má kropit, je kropicí, linka, kde se třídí odpad, je třídicí a papír, na kterém se peče, je pečicí.

Přídavná jména končící na -ící s dlouhým Í oproti tomu vyjadřují, co daná osoba, zvíře nebo věc zrovna dělá nebo jakou má vlastnost. Výraz balící papír proto je sám o sobě nesprávný, najdeme ho leda ve větě jako V pokoji seděl Láďa balící papír do batohu. A zde to balení nevykonává papír, ale Láďa. Další příklad je kojící matka, hořící les nebo přídavné jméno končící na -ící.

Výhružka / vyhrůžka / výhrůžka: Která forma je správně?

Když od sloves začínajících na vy- odvozujeme podstatná jména, zpravidla se nám Y prodlužuje: vykázat – výkaz, vypadnout – výpadek… To samé platí i u vyhrožovat – výhrůžka. Přesto je povolena i možnost s krátkým Y.

U odvozených příslovcí a přídavných jmen je správně jak výhrůžně a výhrůžný, tak také podoba těchto tvarů s krátkým U. Na mnoha místech tak, analogicky k tomuto, najdeme také tvar výhružka. Ten se dnes pokládá za zastaralý a správnější tedy je výhrůžka, i když se to někomu může zdát divné.

Štrůdl, nebo štrúdl? Pravopis ú/ů má své výjimky

Když jsme u těch délek, bezesporu je třeba podívat se také na rozdíl mezi dvěma typy dlouhého U. Sice platí jasné pravidlo, že Ú píšeme na začátku slova či morfému a Ů uprostřed nebo na konci, ale to není vše. Ú s čárkou se také vyskytuje ve slovech cizího původu, kterým štrúdl samozřejmě je. Podobně tak také slova jako manikúra, medúza nebo túra.

Lahev, nebo láhev?

Lahev je chyták. Ale ne v ohledu pravopisu, nýbrž v kontextu tohoto článku. Lidé se sice někdy ptají, která forma je správná, ale pravdou je, že obě jsou uznané jako rovnocenné správné zápisy toho samého slova. Takže ano, toto nejspíš píšete správně. A to samé platí také u slova přilba či přílba. Pozor si dávejte jen na to, abyste v celém svém textu používali vždy jen jednu podobu slova a nestřídali to.

Folie, nebo fólie? Pravopis dlouhého a krátkého O

Znepokojit nás může také délka nad písmenem O. V češtině dlouhá hláska “ó” není doma a vyslovujeme ji pouze v přejatých slovech. A tam ji také zapisujeme odpovídajícími písmeny, ne vždy tomu tak však je. V některých případech se akceptuje obojí, v jiných jen jeden tvar.

U slov jako citrón, špión nebo maratón se psalo vždy dlouhé Ó. Rozhodující zde je koncovka -ón, přestože některá taková slova pocházejí z řečtiny a jiná z jiných jazyků. Mezijazyková různost délek se v češtině sjednotila. Od roku 1993 je uznávaná podoba slov s krátkým i s dlouhým O.

Oproti tomu například fólie a tóga se mohou psát pouze s čárkou nad O, tedy tak, jak jsme je zvyklí i vyslovovat.

Mínus, nebo minus? Pravopis přejatých slov může být zákeřný

Také v češtině máme cizí slova, kde rádi protahujeme slabiky úplně zbytečně. Není na místě psát fóbie, kultúra nebo mínus. I když nám to zní lépe, původní podoby slov jsou s krátkými samohláskami a česká norma se toho drží.

Přejímky s dlouhými samohláskami obvykle takto zůstávají. Slova filé, Honšú nebo tóra dodržují dlouhou výslovnost ve svých původních jazycích a u nás není ortografické (a vlastně ani potřebné) je zkracovat.

Víceprezident, nebo viceprezident?

Většinou jde o chybu, kterou dělají spíše děti, ale určitě není na škodu ji zahrnout. Jde totiž o jeden z mnoha případů špatného vyložení slova cizího původu, které v historii jazyka často vedlo i ke změně jeho znění. Což by se ale už nemělo dít – i ve vzdělané společnosti se ustálují chyby, ale jen v hovorové podobě jazyka.

Jak totiž jistě víte, nejde o slovo více, které by figurovalo na začátku slova, ale o cizí výraz vice, který znamená zástupce. Viceprezident má samozřejmě nižší postavení než prezident. Koneckonců v angličtině je to také vicepresident a ne morepresident.

Párty, nebo party?

Původně bychom se zde asi měli řídit tím pravidlem, že přizpůsobení slova češtině má být jen takové, aby se dalo vyslovit a zapsat bez potřeby nakládat s cizími hláskami. Změna party v párty není nutná. Nicméně když je u nás zvykem vyslovovat párty s dlouhým Á po vzoru angličtiny, začít to tak psát také není na škodu, a proto zřejmě byla nedávno uznána i nová varianta.

Máme-li však na mysli plurál slova part – party, pravopis samozřejmě určuje pouze krátké A, protože jde jen o stejně znějící slovo s úplně jiným původem a významem. Když klarinetisté hrají svoje party, neznamená to, že se koná nějaký mejdan.