Kapela Zakázaný ovoce: Škola nás naučila životu, chlastat a kouřit

Také vás vždycky zajímalo, kam chodila vaše oblíbená kapela do školy a co její členové studovali? První kapela, která se nám dostala do spárů, je punk-rocková partička Zakázaný ovoce. Co jiného kromě kladného vztahu k alkoholu si kluci ze školy odnesli?

Kam chodili do školy?

Pišto (zpěv a kytara) docházel na strojní průmyslovku a později se v 7:00 scházel se spolužáky před Stavební fakultou ČVUT a společně se odebrali do nonstop baru u Adély. I z toho důvodu to trvalo pouze do druhého semestru.

Mejdlo (kytara) se po základní škole sešel s Pištem na střední, díky čemuž spolu působí dodnes v kapele.

I Yaris (baskytara a zpěv) studoval průmyslovku, na rozdíl od školy Pišta a Mejdla byla tato dopravní.

Možná jste nevěděli, že Franc (bicí) strávil druhý stupeň základní školy na privátní fotbalové škole SK UMBRO v Říčanech. Potom, co dostudoval obor technické zařízení budov na SOŠ stavební a zahradnické, se vydal na soukromou vysokou školu BIVŠ. Název Bankovní institut vysoká škola je mezi studenty znám také pod zkratkou Bankáč, Franc ji pozměnil na Punkáč.

Jak vzpomínají na střední?

Pišto: Nevzpomínám, je to deset let, všechno jsem radši zapomněl, včetně probírané látky. (smích)

Mejdlo: Uzavřel jsem sám se sebou pakt, že po maturitě nechci strojařinu v životě vidět. Zatím se mi to daří. Jinak to bylo celkem oukej, až na poměr hezký holky:holky:kluci. Podruhý bych šel na gympl, nebo obchodku. (smích)
Dobrej byl Adršpach, Chorvatsko, nebo lyžák ve třeťáku. Krom počítání ozubenejch kol a lehkejch základů html jsme se tam učili životu, chlastat a kouřit. (smích)

Yaris: Jelikož sem ze střední už přes devět let, vzpomínky se pomalu vytrácí, ale rozhodně rád vzpomínám například na pivní přestávky u Templáře, v hospůdce naproti škole.

Franc: Kéž bych se tam mohl vrátit!

Co je ve škole nejvíc bavilo?

Pišto: Sport bar Gól před školou a předání maturitního vysvědčení. Vodní dýmka z PET lahve pašovaná o přestávkách skrz učitelský dozor u vchodu, přes kterej se nemohlo ani bez PET lahve. První mobilní telefony, první mobilní telefony, co se vešly do kapsy, a první mobilní telefony s jinou hrou než žížala.

Mejdlo: Mě bavilo hodit Supermana na lavici a dospávat tam večer. V práci už při spaní musím bejt vzpřímenej a to je namáhavý. Pak mě bavil občas tělák a angličtina, protože jsme měli dobrou učitelku. Vždycky když přišla do třídy, tak byla vysmátá jak po hulení. (smích) Pak mě ještě bavilo svačit, a to je asi všechno.

Yaris: Chození za školu.

Franc: Holky a kouření na záchodě.

Jakou historku ze studií považují za nejvtipnější?

Pišto: Dva momenty mi s odstupem připadají vtipný. Potkal jsem se tam s Mejdlem, a když jsem jednou šel pozdě, dostal jsem se k práci, kterou dělám dodnes. Takže všechno špatný je pro něco dobrý. (smích)

Mejdlo: To jsme se jednou vožrali. Na lyžáku. První den. Řekli nám, prohlídněte si okolí. V okolí byla jedna hospoda. My v ní. A když jsme se doplazili na penzion, řekli nám: „Jdeme na svah.“ Asi to nemusím říkat, co bylo dál. Nedokázal jsem stát na nohou, natož pak na lyžích, a proto mě dali do nejhoršího družstva, kde jsem se druhej den z nudy ujezdil do angíny.

Nebo když jsme si šli prohlídnout v Chorvatsku po příjezdu městečko Tisno, kde jsme vykoupili komplet všechny piva v sámošce. To jsme se potom vožrali…

Yaris: Nejvtipnější byla asi, že třída, co měla týden před náma poslední zvonění, totálně zdemolovala školu, takže nám ho týden na to zatrhli, i když jsme v tom byli nevinně. Ale u nás by to dopadlo stejně…

Franc: Vtipnou historku? Myslím si, že jich bylo víc, ale jedna taková nejlepší: Když jsme měli hodinu plynárenství, tak jsem si povídal s kolegou z druhé lavice a asi jsem rušil nebo nevím… No prostě, nevím, jestli mohu jmenovat, ale radši ne, kdyby byl náhodou ten dotyčný učitel naším fanouškem. (smích)

Mě vyvolal, ať mu přinesu sešit, že si mě proklepne. Sešit jsem podle něj neměl v pořádku, takže za pět, pak přišlo na zkoušení a asi víte, jak to dopadlo. Jednička to nebyla. Jednoduše se mnou pěkně vyjebal. Neudržel jsem se a řekl jsem mu, že je dement.

Učitel: „Prosím, co jsi to řekl?“
Já: „No, že jste dement!“
Učitel: „Co si to dovoluješ, jdeme za třídní a za zástupkyní ředitele!“
Já: „Ok, no.“

Třídní nebyla v kabinetu, tak jdeme za zástupkyní. Učitel klepe na dveře zástupkyně, ozve se dále a jejda! Paní třídní byla u paní zástupkyně.

Třídní: „Co se děje?“
Zástupkyně: „Čau Ferry, co se děje?“
Učitel: „Žák Jeništa vyrušuje v hodině a nazval mě dementem!“

Zástupkyně s třídní dělají haló, jak jsem si to mohl dovolit atd. Pak řekli učiteli, aby odešel, že si to se mnou vyřeší. Jen jak učitel zabouchl dveře, tak úplně klidným hlasem povídají: „Ferry, co se dělo?“
Já: „Jen jsem říkal kámošovi z druhé lavice, jestli by mi pak půjčil sešit, abych si ho mohl doplnit a v tom mě čapnul pan učitel a dal mi dvě kule ze sešitu a ze zkoušení. No, a jak jsem byl naštvanej tak, jsem mu to prostě řekl.“
Zástupkyně s třídní se na sebe tak podívali a řekli: „Na to kašli, už je starej a stejně ho vyhodíme.“

Studujete ještě někdo něco?

Pišto: Ženy a omamné látky. (smích)

Mejdlo: Díky Wikipedii všechno vím, díky Google Translate umím chatovat v 66 jazycích, a co nevím, se díky internetu rychle naučím. K čemu ztrácet čas studiem? Vědcem jsem chtěl bejt jako malej. Teď jsem rád, že nemusím moc přemýšlet. (smích)

Yaris: Jak se říká, neuč se, život tě naučí. Mě učí pořád.

Franc: Já plánuju, že bych si šel dodělat Ing.