Grunge-rock’n’rollová kapela Mistake má již 150 odehraných koncertů. Předskakovala i takovým velikánům, jako jsou Charlie Straight. Zlínské trio, které nedávno představilo klip k songu Půlnoční svět, se nám svěřilo nejen s tím, kdy se poprvé opili.
Kdy jste se rozhodli, že budete muzikanty?
Mara: Od malička jsem chodil do hudebky a učil se na klavír. Popravdě v období kolem páté třídy jsem klavír nenáviděl. Naštěstí mě rodiče přiměli, abych klavír dokončil a já jsem za to dnes moc rád. V osmé třídě jsem pak objevil Nirvanu. Od té chvíle jsem chtěl hrát na kytaru, mít kapelu a stát se muzikantem!
Pete: Rozhodl jsem se úplnou náhodou s kamarádem. Představovali jsme si, jaké to je být rockovou hvězdou, a při vší té nadšenosti jsme se do toho pustili naplno. Hned jsme si objednali nástroje a zkoušeli hrát. Asi po půl roce jsem se náhodou dostal do jedné revivalové kapely a po nějakém čase jsem s nimi měl i svůj první koncert. Po tomto koncertě jsem věděl, že se tomu chci věnovat i nadále.
Dave: Vždy jsem měl k hudbě velký vztah a postupem času jsem zjišťoval, že bych dokonce měl i nějaký talent s bicími. Hlavní je držet se toho, co tě baví.
Čím byste byli, kdybyste muzikanty nebyli?
Mara: 100% flákačem?
Pete: Hm… muzikantem!
Dave: Supermanem a hodinovým manželem!
Kdo je vaším největším vzorem, kterému byste se v hudbě chtěli přiblížit?
Dřív to pro nás byly všechny kapely, které jsme měli rádi, a částečně to tak zůstává i teď, protože zkrátka každý je ovlivněný tím co má rád, ať chce nebo ne. Nicméně dnes už se ale spíše snažíme jít výhradně svou vlastní cestou a nechceme znít jako ti nebo ti. Chceme být přesně takoví jako MISTAKE. Mít takovou svou vlastní značku, to je podle nás nejdůležitější.
Pamatujete si, kdy jste poprvé slyšeli písničku z rádia? A která to byla?
Mara: Myslíš tím jakoukoli písničku? Tak na ten moment si vůbec nepamatuju.
Pete: Když se dívám na videokazety z mého dětství, v pozadí tam hrálo rádio pořád. Možná kdybych zabrousil do těch videokazet…
Dave: Olympic.
Co jste ve škole nejvíc nenáviděli?
Mara: Bude to znít trochu jako klišé, ale nenávidím v podstatě jakýkoli obor, kde se vyskytují čísla a vzorečky. Čísla nesnáším, neumím, nevyznám se v nich. Matika a fyzika pro mě vždy byly za trest.
Pete: To je skvělá otázka. Školu!
Dave: Předposlední hodinu!
Jaký máte vztah k alkoholu? A kdy jste se poprvé opili?
Mara: Poprvé na konci deváté třídy, na rozlučáku. Jinak mám k alkoholu jak pozitivní, tak negativní vztah. Pozitivní – když je super párty, bavíte se a další ráno mi není zle, negativní – když můj žaludek zažívá něco jako erupci sopky a v mé hlavě probíhá bitva u Slavkova.
Pete: Vztah máme velice dobrý, sem tam to vře, sem tam spolu zažíváme krásné chvíle. Myslím, že si není na co stěžovat. Jinak mé poprvé bylo v 15 s kamarádkou jménem slivovice.
Dave: Bylo mi 12 let a docela jsem se opil z peprmintky. Nic si nepamatuju.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Vyhráli jsme nějaké soutěže pro kapely, vystupovali jsme na Colours of Ostrava, Masters of Rock, United Islands a dalších festivalech, zahráli jsme si například s Charlie Straight, Mandrage nebo Mig 21… Za náš největší úspěch považuji ale to, že společně fungujeme jako parta nejlepších kamarádů, kteří se povzbuzují i hádají, a to, co dělají, je ohromně baví. Neustále makáme a snažíme se, aby naše muzika byla co nejlepší. Všichni tři věříme, že to jednou vyjde, ať už za rok, dva nebo za deset, my si počkáme.
