Patří skupina A Banquet mezi vaše oblíbené a vždycky vás zajímalo, co její členové ve škole nejvíc nenáviděli a co naopak milovali? Připravili jsme pro vás rozhovor s tímto úspěšným tříčlenným uskupením, které je považováno za jeden z největších hudebních objevů poslední doby na české scéně.
Jaké školy jste navštěvovali?
Michael: Vystudoval jsem Obchodní Akademii a nedostudoval Arts Management na VŠE.
Richard: Gymnázium jsem vystudoval a VŠE navštěvoval, nedostudoval.
Mathieu: Gympl a vystudoval jsem VŠCHT v Praze. Právě při studiu na vysoký jsme chtěli všichni novou kapelu a nějakou shodou náhod jsme se k sobě my tři dostali a založili A Banquet.
Proč jste si dané školy vybrali?
Michael: Vylučovací metoda, po OA se vejška ekonomickýho směru nabízela.
Richard: O tom přemýšlím dodnes.
Mathieu: Já jsem byl na gymplu dost rozpolcenej mezi humanitníma směrama a přírodníma vědama, od každýho mě bavilo něco, ale nakonec jsem se rozhodl pro techniku.
Jak vzpomínáte na léta strávená ve školních lavicích?
Michael: Teď už jenom dobře, negativa jsem pozapomněl.
Richard: Na základku a střední vzpomínám rád, to byla všechno sranda a kolem super lidi. Na vysoký jsem už dost cítil takovou rivalitu, nepřejícnost a připadal jsem si tam cizí.
Mathieu: Každý mělo něco, ale na gymplu byli fakt skvělí lidi, který vždycky vidím hrozně rád.
Na učitele jakého předmětu vzpomínáte nejraději a proč?
Michael: Na učitelku češtiny a angličtiny na střední, protože byla v pohodě a tyhle předměty mi šly samy; na vejšce se to příliš rychle střídalo, než abych na někoho vyloženě vzpomínal..
Richard: To je skoro předchozí odpověď. S tím, že na vysoký bylo taky několik fajn učitelů, ty jsem ale tolik nepoznal.
Mathieu: Těžko říct, těch lidí bylo dost. Určitě učitelé matiky na gymplu, paní Rajdlová a pan Plešingr, kterých si opravdu vážím a na vejšce asi můj vedoucí diplomky Jakub Dyntar a profesor Gros. Protože mám pocit, že tihle učitelé se nám opravdu snažili něco předat.
V čem vás škola nejvíc připravila do života a proč?
Michael: Odnesl jsem si asi, že svět/život je nespravedlivej a že existuje ekonomickej pohled na svět/život (i když někdy bych byl radši v nevědomosti).
Richard: Že je potřeba si dávat bacha na svačinu a tempery.
Mathieu: Já myslím, že je velká škoda, že většina škol u nás je příliš zaměřená na teorii, a díky tomu člověka vlastně na ty reálný problémy příliš nepřipraví. I když teoretickej základ se samozřejmě taky hodí.
Znamená pro vás nominace na Anděla víc než vysokoškolský diplom?
Michael: Jelikož vysokoškolský diplom nemám, tak pro mě v tuto chvíli nominace na Anděla znamená víc.
Richard: Naše matikářka ze základky by ti řekla: „Nemůžeš srovnávat jabka a hrušky!“ a praštila by do stolu.
Mathieu: Souhlasím s Richardem, tohle bych určitě nesrovnával.
Máte ještě nějaké studijní plány a cíle?
Michael: To už nestíháme!
Richard: Chci titul RnR.
Mathieu: Spíš ne, ale kdoví.
Co jste ve škole nejvíc nenáviděli a co naopak milovali?
Michael: Na střední Daně a IEP, na vejšce jednoznačně Statistiku a Evropské fondy.
Richard: Opravdu mi nedělalo dobře zkoušení před tabulí, jsem trémista. Taky obědvání s tolika lidma v jedný místnosti mě děsilo a nejvíc koprovka. Měl jsem rád všechny momenty, kdy jsme se spolužákama byli ve stejný kaši, nebo naopak zažívali něco pozitivního. A miloval jsem svoje spolužačky.
Mathieu: Nemůžu říct, že bych něco fakt nenáviděl. Vadí mi učitelé, který evidentně nemaj svoji práci rádi a tím tě demotivujou, i když chápu, že to v současnejch podmínkách nemaj vždycky jednoduchý. Jinak jsem měl rád společný akce s lidma z gymplu i vejšky a jo, taky jsem miloval svoje spolužačky (smích).
Čím byste byli, kdybyste nebyli muzikanty?
Michael: Vždycky jsem chtěl být muzikantem, kdyby není.
Richard: Muzikant je každý druhý… a může být klidně řidičem autobusu. Jiná věc je, když se tomu chceš věnovat víc. Nevím, co se mnou vůbec bude, natož abych věděl, co by bylo kdyby…
Mathieu: Asi o tom zatím nechci přemýšlet. Uvidíme, co bude. Teď chceme dělat A Banquet, protože kapele věříme a jsme rádi, že se o nás dozvídá a podporuje nás čím dál víc lidí, z toho máme fakt radost.
