Jakékoli literární dílo, ať už se jedná o prózu nebo poezii, se skládá ze tří vrstev – jazykové, tematické a kompoziční. Jazykové prostředky tropy a figury patří do jazykové vrstvy, ve které najdeme zvukové uspořádání hlásek, použitou slovní zásobu a nejrůznější výrazové prostředky. Jedná se o specifické využití jazyka tak, aby byl ve čtenářovi záměrně vyvolán konkrétní pocit. Pokud je dokážeme v textu najít a rozpoznat, výsledný efekt čteného textu je o to intenzivnější.
Jazykové prostředky a figury
Vypsat úplný výčet všech existujících figur by bylo nejen zdlouhavé, ale také téměř nemožné. Figur existuje celá škála a navíc v průběhu času zanikají a vznikají nové. Existují ale mezi nimi oblíbené stálice, které se používají v literatuře už od nepaměti a hojně se využívají dodnes. Zjednodušeně řečeno, figury jsou umělecký prostředek, který využívá slova a jednotlivá písmena. Ty pak různě kombinuje, vynechává nebo opakuje, aby bylo dosaženo určitého účinku na čtenáře. Tyto jazykové prostředky mají funkci estetickou nebo expresivní a často v nich dochází k odchylkám od normy spisovného či běžného jazyka. Figury se dělí do čtyř skupin na hláskové, syntaktické, slovosledné a hodnotící. Podívejte se, jaké jsou nejčastěji vybírané básnické prostředky příklady k maturitě.
Pět nejznámějších figur
Aliterace: opakování stejné hlásky nebo slabiky na začátku po sobě jdoucích slov – potkal potkan potkana
Elipsa: vypuštění slov, která nejsou pro vyznění důležitá a lze si je snadno domyslet – Kolik je? (hodin)
Onomatopoia: tzv. zvukomalebná slova, která vznikla napodobením zvuku – vrčet
Palindrom: slovo nebo věta, které se čtou odpředu i odzadu stejně – jelenovi pivo nelej
Hyperbola: nadsázka či zveličení – říkal jí to už snad tisíckrát
Básnické prostředky: 9 nejčastějších figur k maturitě
Jazykové prostředky a tropy
Na rozdíl od figur, které si hrají s hláskami a slovy, se tropy týkají zástupných znaků. Jedná se o nepřímé, obrazné pojmenování skutečnosti nebo jde o přenesení významu slov. Při rozboru uměleckého textu se nejčastěji setkáváme s pojmenováním věci, člověka nebo objektu názvem, který se obvykle používá pro něco jiného. Ze spojení pak vzniká další abstraktní vlastnost. Stejně jako figury mají i tropy vyvolávat u čtenáře určitý účinek, emoci nebo pocit.
Rozbor uměleckého textu u maturity. Postup, s nímž se nespletete
- Metafora: význam se přenáší na základě vnější podobnosti – je to drak (o člověku)
- Metonymie: význam se přenáší na základě vnitřní podobnosti – hrál Mozarta
- Synekdocha: zaměnění celku za část nebo obráceně – celá Praha fandila
- Personifikace: připsání lidských vlastností zvířatům nebo neživým objektům – nebe plakalo
- Epiteton: tzv. básnický přívlastek – čarokrásná
- Oxymóron: spojení dvou protimluvných výrazů – já u pramene jsem a žízní hynu
- Alegorie: jinotaj, zjevná podoba či znění odkazuje k něčemu jinému, skrytému
Až se někdo zeptá, jaké používá jazykové prostředky Máj Karla Hynka Máchy, budete mu je moct suverénně vyjmenovat. Malá nápověda – určitě je tam metafora, metonymie, personifikace, epiteton i oxymóron.
