Jak získat sebedůvěru a překonat nesmělost v práci? Věř si, nebo odejdi!

S každým upadnutím naše sebedůvěra klesá. Musíme se sami zvednout a na svém sebevědomí pracovat, a to v dnešní době není snadné. Dokáže se člověk změnit bez cizí výpomoci?

Zlatá rada, že si musíme věřit, je skutečně přínosná. Proč nám ale nikdo nedá univerzální radu, jak v sebe uvěřit a nechat tak i ostatní, aby v nás věřili?

Člověk není univerzální přijímač rad

Skutečná otázka zní, jestli takováto rada existuje. Co člověk, to osobnost. To sen. To duševní síla. Jak může tedy fungovat stejná rada pro otevřeného veselého člověka i pro introvertního samotáře, který si v tmavém koutku kouše nervózně nehty?

Pravděpodobně bychom si tedy měli nejprve ujasnit, jaký typ člověka jsme a jak jsme s tím případně ochotni pracovat. Změnit se může každý, ať už jej k tomu donutí životní okolnosti, či se k tomu rozhodne sám. Pokud skutečně chceme, na věku nezáleží. Vůle člověka možná závisí na náladě, s věkem ale neklesá.

On se stejně nezmění!

Ani to nezkoušej, člověka nezměníš. Také jste tu větu někdy slyšeli? Jak moc se mohou lidé mýlit. Existuje mnoho případů, kdy se po těžkých nehodách nebo smrti svých blízkých lidé radikálně změnili. Některým změnu přinesla víra v Boha, jiným nový žebříček hodnot. Proč bychom se tedy nedokázali změnit sami od sebe, když to dokážeme pod tlakem okolností?

Není pravda, že by si lidé neuměli stanovit přesné cíle. Naším skutečným problémem je dokázat k těmto snům směřovat, i když nám není zrovna do smíchu.

Je snazší mluvit, než činit. Právě pro činy je ale důležitá důvěra v sebe sama, nejen v naše sny a tužby. Jak říká E. M. Remarque v knize Čas žít, čas umírat, není důležité ochraňovat naše sny, nýbrž víru. Sny se vytvoří znovu.

Jenže víru v co máme udržovat v těžkých situacích? V nás a naše schopnosti. To je sice hezká fráze, ale zdá se zároveň být nedocílitelná.

Pokud totiž jednou něco zvořeme, důvěra padá s výsledky. A důvěru je těžké znovu obnovit. Když nám s tím pomůže někdo jiný, možná k němu budeme cítit jistý dluh, který někdy budeme chtít splatit. Pokud to ale dokážeme sami, důvěra v naše schopnosti poletí vzhůru.

Lichotkáři jsou vítáni

Špatným věcem se prý věří lépe. Všimli jste si ale někdy, jakou radost vám udělá lichotka, i když nemusí být myšlena vážně? Proč nás dokáže potěšit okolí, ale my sami si nedokážeme říct – tohle se ti povedlo? Vždy od sebe chceme ještě o kousek víc, ať to stojí cokoli. A to pro nás rozhodně dobré není.

Možná by kouzlo mohlo spočívat v objektivním posouzení našich dosavadních činů. Zhodnotit, co se nám povedlo a jak moc si toho ceníme.

Pokud se nikdy nenaučíme pochválit se, nikdy si neuvědomíme vlastní úspěchy. A je logické, že když si své úspěchy nepřipouštíme, nikdy se nepřestaneme podceňovat.

Určitě jste četli slavnou radu se zrcadlem. Postavit se čelem svému obrazu a pochválit se, to je skutečně oříšek. A zvládat to několik dní po sobě, se může ukázat mnohem těžší, než chválit lidi kolem sebe.

Získáme tím kýženou důvěru ve své schopnosti? Pravda je, že pokud budeme všechny rady házet za hlavu s tím, že určitě nefungují, skutečně fungovat nebudou. Tak jako nezasazený strom nemůže vyrůst, ani naše víra v nás nemůže kvést.

Dlouhodobá snaha

Pokud chcete začít pracovat na svém sebevědomí, musíte se připravit na běh na dlouhou trať. Ze dne na den si důvěru těžko vybudujete.

Zeptejte se rodiny a přátel, co na vás mají rádi. Pokud vám přijde hloupé klást takovou otázku přátelům, zamyslete se nad ní sami. Co se vám v životě podařilo, v čem jste dobří a jaké jsou vaše největší přednosti. Vytvořte si lístečky a nalepte si je na místo, kde podléháte největšímu stresu. Například na pracovní stůl.

Jestliže vás čeká přehršel úkolů a vy nevíte, kde vám hlava stojí, zřejmě se začnete brzy podceňovat. Nikdo nezvládá nemožné. Právě v tuto chvíli budete potřebovat alespoň malou psychickou podporu. Když vám nad fakturami a seznamem úkolů bude viset barevný lístek ty to dokážeš, určitě se vám budou úkoly plnit líp.

Nevíte-li si rady se svými klady a ani přátelé vám nepomohou, nebojte se vyhledat pomoc psychologa. V dnešní době jeho služeb využívá čím dál víc lidí, a pokud vám má pomoci obnovit ztracenou sebedůvěru, nemáte se za co stydět.

Dostali jste někdy ocenění či vyhráli v soutěži? Máte doma staré medaile ze školy? Umístěte je na viditelné místo. Žádné vaše trumfy nenechávejte plesnivět na půdě, naopak se jich snažte co nejvíc využít.

Ostatní to umí líp

Nemoc dnešní doby spočívá i v neustálém srovnávání se s ostatními. Tento handicap si vytváříme už ve škole a v profesním životě se ho nebojíme dále rozvíjet.

To je ale základní chyba. Vždy se totiž najde někdo, kdo to dokáže lépe. Pokud se přestanete se všemi srovnávat, nebudete si podkopávat vlastní sebevědomí.

Dokážete překonat sami sebe?

Nikdy se nebojte udělat první krok. Jestliže jste nesmělí, nic není ztraceno. Nikde se nepíše, že se nemůžete změnit. Dnešní doba nabízí tolik možností, že je škoda jich nevyužít. Pokud nikdy nic nezkusíte, logicky nic nezískáte. Můžete desetkrát upadnout, ale pojedenácté se vám podaří získat životní příležitost.

Pokud máte z něčeho strach, vyzkoušejte šokovou terapii. Budete překvapeni, jak člověk dokáže překonat sám sebe. Jestliže se například bojíte výšek, nic vám nepomůže tak jako odpoledne strávené na rozhledně.

„Vždycky jsem se bála s lidmi mluvit. Najednou jsem znervózněla a nemohla ze sebe vypravit slovo. Jednou jsem se ale byla podívat v malém butiku s doplňky a nečekala jsem, jak mě to změní. Prohlížela jsem si totiž šátky a přišla za mnou prodavačka. Samozřejmě jsem se s ní bála mluvit, ale když mi chvíli něco vyprávěla sama, otrkala jsem se a najednou jako by mi mluvit s cizími lidmi nikdy nedělalo problémy. Dlouho jsme si povídaly a na šátek jsem nakonec dostala slevu. Takže mluvit se skutečně vyplatí,” popisuje s úsměvem studentka Lenka. „Když si o nic neřeknete, nic nedostanete.”

Univerzální rada pro všechny neexistuje. Bez sebedůvěry se v dnešním světě neobejdeme. Ztrácíme příležitosti a marníme tak svůj krátký čas. Proto se nebojte mluvit, ozvat se a obhájit se. Prosadit se neumí každý, ale naučit se dá téměř vše.