Pokud patříte mezi milovníky čokolády, rozhodně se nebojte podlehnout její vábivé chuti. Při učení nepochybně dodá energii a navíc prý pozitivně ovlivňuje naše schopnosti.
Od roku 1901 se na památku Alfreda Nobela udělují ocenění za významné přínosy vědě a společnosti v mnoha oblastech. Přestože se laureátem Nobelovy ceny může stát téměř kdokoli, ve více než stoleté historii udílení této ceny lze častěji nalézt státy jako Švýcarsko, Švédsko, Dánsko nebo USA. Počtem držitelů tohoto ocenění totiž výrazně převyšují státy ostatní.
Americký lékař Franz Messerli se proto začal zaobírat otázkou, jaká je spojitost mezi státy výjimečně bohatými na držitele takto hodnotného ocenění.
Pravděpodobnost získání Nobelovy ceny ovlivňuje spotřeba čokolády
Hledané pojítko se ukrývalo v množství snědené čokolády na jednoho obyvatele dané země. Žebříčku vévodí Švýcarsko, kde na obyvatele ročně připadá průměrně 120 tabulek o váze 85 gramů.
Výsledky výzkumu publikovaného v jednom z nejprestižnějších světových lékařských časopisů New England Journal of Medicine například naznačují, že by Spojené státy americké musely za rok spotřebovat o 125 milionů kilogramů čokolády více, kdyby chtěly mít alespoň o jednoho držitele Nobelovy ceny navíc.
Spotřeba čokolády je znakem vyspělosti země
Výsledky výzkumu Franze Messerliho obletěly svět, ačkoli jejich bizarnost dokumentuje spíše varování před omylností vědy jako takové. Pouhé prokázání závislosti dvou zdánlivě nepropojených faktorů totiž lze vysvětlit i jinak.
Spoludržitel Nobelovy ceny za fyziku Eric Cornell objasnil závislost spotřeby čokolády a počet oceněných následujícími slovy: „Národní spotřeba čokolády souvisí s bohatstvím země a vysoce kvalitní výzkum také souvisí s bohatstvím země.“
Lze říci, že vyspělé státy vykazují společné charakteristiky, které jsou příčinou této vyspělosti, nikoli jejím následkem. Enormní nárůst spotřeby v rozvojových zemích tedy zcela jistě nezpůsobí stejnou expanzi kandidátů na vědecká ocenění.
