Pokud patříte k těm angličtinou doposud nepolíbeným začátečníkům, kteří by se rádi naučili anglickému čtení hezky pěkně od základů, přinášíme vám výčet základních pravidel anglické výslovnosti, které by vám mohly pomoci lépe se zorientovat ve stanovených pravidlech a snad si je i osvojit.
Daným prostorem určeným k fonetickému zápisu konkrétního slova využívá angličtina, obdobně jako český jazyk, hranaté závorky [ ]. Součástí slov v závorkách ve fonetickém zápisu jsou interpunkce, souhlásky a samohlásky s vlastními pravidly užití, které ovlivňují výslovnost daného slova.
Správný anglický přízvuk
Přízvuky angličtina rozhodně nešetří; nejčastěji je přízvuk ve slově situovaný na jeho první slabice, obdobně, jako je tomu v češtině, jen zde je o něco výraznější. Abychom zpočátku rozpoznali, na kterou slabiku je v jakém slově zaměřen přízvuk, je do hranatých závorek před přízvučnou slabikou vložena rovná svislá čárka.
Pokud natrefíme na slovo, jehož přízvučná slabika je umístěna hned na začátku slova, přízvuk být v závorkách označen nemusí. Při zápisu přízvuku rozlišujeme dva druhy přízvuku; hlavní- zapisovaný svislou čarou umístěnou ve slově nahoře před slabikou a vedlejší- svislou čarou, která je vložena dole u slova v závorce před slabikou.
Fonetické značky pro čtení angličtiny
Pokud se někde ve slově v závorce vyskytuje dvojtečka [:], samohláska, za kterou je dvojtečka umístěna, se vysloví dlouze. Pro přiblížení délky vyslovované samohlásky; vyřčení slova s dvojtečkou ve fonetickém zápisu se dá přirovnat k vyslovení čárky vložené nad samohláskou v češtině.
K tomu, abychom správně vyslovili další samohlásky, potřebujeme procvičit správnou výslovnost æ. Při cvičení ústa pootevřeme, jako bychom chtěli říct „a“, a přitom vyslovíme „e“.
ə je zvukem, který, samostatně vyslovený, patří jednomu z tvarů neurčitého členu „a“, ke slovům začínajícím na souhlásku.
ŋ , tato souhláska vložena do fonetického zápisu se zpravidla v angličtině vyslovuje jako v češtině, kdy je n umístěno před k, například pohanka, tatranka atd… V případě, že se objeví ve fonetickém zápisu na konci slova, písmeno „k“ se nevyslovuje.
θ při vyslovení této neznělé souhlásky přibližujte jazyk k hornímu patru, směrem k zubům a přitom vyslovte „s“.
ð pro vyslovení znělé souhlásky jazyk umístíme mezi zuby a pomůžeme si vyslovením „d“ a „h“ zároveň. Ke znělým souhláskám patří b, d, g, v, z, dž – je potřeba, aby byly vyslovovány zněle a bez vyslovení
ə používáme před přízvučnou samohláskou během vyslovování souhlásek p, t, k, tedy ph, th, kh.
Pro docílení správné výslovnosti souhlásky [r] potřebujeme nacvičit mírné rolování jazyka směrem zpět, aby výsledné „r“ neznělo tak drnčivě jako naše české.
Aby se nám podařilo správně vyslovit [w], připravíme ústa na vyslovení „v“, a přitom proneseme „u“.
