Seminární práce je taková upgradovaná verze referátu na střední škole. Seminárku však nestačí „obšlehnout z netu“. Je to totiž jen malá rozcvička před těžší zkouškou, která vás na konci studia čeká: ať už v podobě bakalářky, diplomky nebo podobné práce.
Seminární práce je asi nejčastějším útvarem, s nímž se na VŠ setkáte. Většinou se jedná o kratší text (10 až 15 stran). I přes svoji délku by měla být práce logicky strukturovaná, formálně upravená a obsahovat co nejméně pravopisných chyb.
Než začnete psát
Jak naznačuje úvod, v seminární práci je vhodné pracovat s literaturou. To znamená přečíst nějakou tu knížku, něco si z ní zapamatovat a později to použít ve své práci. Než začnete psát, je samozřejmě potřeba vybrat si téma a sehnat dostatečné množství literatury (neboli kolik uznal vyučující za „dostatečné“).
Titulní strana
Požadavky na úpravu a strukturu titulní stránky má každá VŠ jiné. Zpravidla však obsahuje název seminárky, jméno a příjmení studenta, název předmětu, jméno učitele a datum ukončení práce.
Úvod
V úvodu práce musí být jasně pojmenován problém, kterým se bude seminárka zabývat, popřípadě jakým způsobem tento problém budete řešit. Také by neměl chybět vytyčený cíl seminárky a otázky, na které budete hledat odpovědi.
Hlavní část
Hlavní a také nejdelší část seminární práce je jádrem celého „veledíla“. V této části se rozpracuje daný problém a na řadu přijde výše zmiňovaná literatura (ano, čas ji použít). Literaturu můžete parafrázovat nebo citovat (podle daných norem).
Závěr
Závěr rozhodně nepodceňujte. Dalo by se říci, že je pro čtenáře nejdůležitější částí seminární práce. V závěru znovu opakujte položené otázky a vytyčený cíl. Shrňte postup práce a nakonec formulujte vlastní závěr.
