Vnímáte při čtení knihy nejen obsah, ale i formu? Všímáte si, jak je text členěn do odstavců, jakým způsobem se píše přímá řeč? Zkuste se na to občas zaměřit. Díky těmto pravidlům je text přehledný a čtenář se v něm lépe orientuje.
Přímá řeč zachycuje výpověď či promluvu jednoho nebo více mluvčích. Je zpravidla uvozena uvozovací větou, jež informuje o situaci, kdo a jak mluví, jaké jsou jeho postoje. Přímá řeč je ohraničena na začátku uvozovkami dole a na konci uvozovkami nahoře. Uvozovky ve tvaru čísel 99 a 66 píšeme bez mezer.
Nyní si společně projdeme základní principy psaní přímé řeči, abyste si je osvojili a mohli přímou řečí ozvláštnit své vlastní texty.
Uvozovací věta stojí za přímou řečí
Jakmile píšeme uvozovací větu za přímou řeč, nepíše se na konci přímé řeči nikdy tečka. Tečku nahradí čárka a na začátku uvozovací věty bude vždy malé písmeno. Přímá řeč může končit také vykřičníkem nebo otazníkem.
„Však já se jdu sám koupat ke Klobouku,“ pravil Jirsák a příšerně se šklebil.
„A jistě se dobře učí,“ pravil ještě pan maharadža.
„Tak se podívejte!“ řekl Láďa a zdvihl mně sukýnky.
„To je teď mládež!“ hrozila se ovocnářka.
„A co jsem já?“ tázal se Éda Kemlink.
Uvozovací věta stojí před přímou řečí
Pokud uvozovací větu napíšeme před vlastní výpověď, píšeme na jejím konci dvojtečku. Přímá řeč začíná velkým písmenem.
Kristýna pokaždé za mnou vyběhne na ulici a křičí: „Ty kluku nevzdělaná, ani jsi tatínkovi a mamince neřekl spánembohem, no počkej!“
Odvětil jsem: „To není žádný vynález a já to nechci. Koně ať si chodí spolu, já budu chodit se slonem.“
Rolník ten měl bič a křičel: „Holoto jedna secsakramentská, já vám dám plašit mně dobytek!“
Když jsem dojedl oběd, tak jsem pravil silným hlasem: „Díky Tobě, Bože, za ty dary,“ a tatínek se podíval na maminku a maminka se podívala na tatínka a chvilku se na sebe koukali.
Uvozovací věta stojí uprostřed přímé řeči
Do přímé řeči může být uvozovací věta také vložena. V tom případě nesmí první část přímé řeči končit tečkou. Vložená uvozovací věta musí začínat malým písmenem a končit čárkou.
„Ještě si přeji,“ pravil Jumbo, „aby byla celičká zlatem vyšívaná.“
„Hahá!“ pravil jsem silným hlasem, „my se jdeme koupat ke Klobouku a ne ty!“
„Nech ho,“ pravil Bejval Antonín, „když jde sám, ať si jde sám, ale s námi nepůjde. A nebav se s ním.“
Hádanka na závěr… Z jaké knihy jsme použili příklady přímé řeči?
