Jak poznat synekdochu a metonymii? Vysvětlení definic a příklady

Jazykových prostředků je celá řada a ne vždy se dobře pamatují. A hlavně když vyučující nepodá dostatečné vysvětlení… Pokud je toto zrovna váš případ, ještě není zdaleka vše ztraceno – existuje přece internet! K nejčastějším takovým obratům patří i metonymie a synekdocha. Jak je v textu správně určit?

Co je metonymie – definice podle slovníku

Pojďme si nejdříve nadefinovat pojem metonymie. Co to znamená a proč se to tak jmenuje? Název pochází z řečtiny – μετωνυμία, tedy metónymia. Předpona met- pochází od meta, tedy „mimo” nebo „za”. Ónoma je „jméno”, celkový význam slova je tedy něco jako přenáška jména mimo jeho původní význam.

NESČ připisuje metonymii charakteristiku následující: jde o pojmenování jedné věci názvem jiné věci, která s tou první věcí souvisí prostorově, časově nebo kauzálně. Někdy se pod ni řadí také synekdocha, kterou si v článku také popíšeme a ukážeme.

Metonymie a synekdocha jsou velmi častým jevem i v běžné řeči. Nad některými z nich se ani nepozastavujeme – hlavně těmi lexikalizovanými. To jsou takové konkrétní metonymie, které se staly známou a používanou součástí našeho jazyka.

Nespleťte si metonymii a metaforu!

Pohybujeme se v oblasti tropů. Pro připomenutí: figura je takový jazykový prostředek zdobící text, který se zakládá na samotném znění slov. Tropus je jazykový prostředek spočívající ve významu slov. Mezi tropy patří metafora, synekdocha, metonymie a personifikace.

Na rozdíl od metonymie metafora přenáší význam podle vnější-pocitové podobnosti: venku je sauna, usínám pod oceánem hvězd, mám v sešitě červené moře. Pro hlubší porozumění metafoře doporučujeme přečíst náš článek o metaforách.

Metonymii a personifikaci si nejspíše nespletete, ale je třeba vědět, co personifikace je. Jedná se o přisuzování lidských vlastností neživým objektům na základě vnější podobnosti. Tím se personifikace blíží metafoře. Například: Slunce se na nás směje, vítr šeptá stromům, venku chčije a chčije…

Synekdocha x metonymie: Jak poznat rozdíl

Nyní přejděme ke speciálnímu druhu metonymie – synekdoše. Původ slova synekdocha je rovněž řecký: συνεκδοχή – synekdoché, tedy syn- „spolu.” a déchomai „přijmout” → „společné porozumění”.

Synekdochu definujeme po vzoru NESČ jako takové přenesení významu, které je založeno na věcném množství či velikosti. Tím je myšleno, že název jedné věci mohu použít pro pojmenování její části nebo naopak. Těmto dvěma typům se říká generalizační ( neboli latinsky totum pro parte) – zobecnění významu – a partikularizační (pars pro toto) – zúžení významu. Vydělují se i další druhy, které ale stále odpovídají hlavní definici.

Pokud neměním celek za část ani část za celek nýbrž přenáším význam podle jiných vnitřních (!) faktorů, není to synekdocha ale jiný typ metonymie. Všechno bude jasnější po přečtení konkrétních metonymií a synekdoch. Význam metonymií se dá upřesnit podle různých používaných dělení na typy – některé typy si můžeme také stručně ukázat.

Příklady synekdochy „celek za část”

Teď, když víme o metonymii i o synekdoše, co to je a známe obecné definice, je načase si to ukázat na příkladech. Jen s pomocí příkladů totiž můžeme zajistit porozumění definicím. Příklady v tomto případě dělají hodně. Stačí totiž znát nazpaměť pár příkladů a člověk už si může v hlavě srovnat, jestli nově objevený jev na písemce stojí na stejném základě jako známý příklad.

Synekdochy totum pro parte nazývají věci názvem celku, do kterého dané věci v reálném světě patří. Například:

„sešlo se tu celé město” = všichni občané města
„jezdím MHD” = tramvajemi, autobusy či trolejbusy
„Kreml dal napadnout Ukrajinu” = mocenské osoby pracující v Moskevském Kremlu

Další typy synekdoch, které také fungují směrem „zdola nahoru” jsou dále:

nahrazení podřízeného slova nadřízeným: „opeřenec” místo „sýkorka” (je nutný kontext)
množné číslo místo jednotného: královské zájmeno „my”

Příklady synekdochy „část za celek”

Metonymie pars pro toto je taková, že celek nazýváme názvem pro jeho část. Uveďme si k tomuto druhu synekdochy příklady:

„moje noha tam nevstoupí” = já tam nevstoupím
„otočí se za každou sukní” = ženou, protože tradičně nosily sukně
„mám střechu nad hlavou” = mám kde bydlet
„kolečko” = název typu celého trakaře, nikoliv jen jeho kola
„HDP per capita – na hlavu” = HDP na osobu

Další typy synekdoch, které také fungují směrem „shora dolů” jsou dále:

nahrazení nadřízeného slova podřízeným: „nemám na chleba” místo „nemám na jídlo
určitý pojem místo příliš obsáhlého/abstraktního: „tisíc let” místo „celou věčnost”
jednotné číslo místo množného: „nejdřív nás obsadil Němec, pak zase Rus…”

Známé i méně známé metafory: Co to je a jak je v literatuře poznat?

Ostatní metonymie – příklady různých podtypů

Metonymií v češtině i v jiných jazycích najdeme celou řadu. Nejde-li o synekdochu, pak je vnitřní podobnost mezi původním i momentálním označovaným předmětem daného slova určena jiným typem vztahu.

Takové širší dělení, které nám může pomoci chápat různé způsoby, je na strukturní a kontextovou metonymii. Co znamenají tyto dva pojmy? Kontextová metonymie odkazuje na něco konkrétního, od čeho musíme znát kontext. Strukturní je téměř veškerá ostatní metonymie.

Strukturní metonymie – pojmenování dle kauzality a jiných souvislostí

produkt místo procesu: „kniha pokračuje pomalu” místo „psaní knihy pokračuje pomalu”
děj místo názvu nástroje: „mám na stole spoustu učení” místo „… spoustu učebnic”
název procesu místo názvu místa: „jdu do práce” místo „jdu na pracoviště”
nádoba místo jejího obsahu: „vypila jsem celý hrnek” místo „… všechen čaj v hrnku”
vědecký obor místo zkoumané reality: „slovo má etymologii” místo „ slovo má původ”
materiál místo výrobku: „mrtvola plná olova” místo „mrtvola plná kulek”
nástroj místo činnosti: „pero je mocnější než meč” místo „vzdělání je mocnější než násilí”

Toto bylo jen pět příkladů strukturní metonymie. Klíčem je definice daná na začátku článku i v mezititulku – věci spolu nějak souvisejí. Buď ze sebe vyplývají, nebo k sobě jinak patří – vnitřně, tedy ne podle toho, jak co vypadá (metafora).

Od synekdochy to lze odlišit následovně: kniha není fyzickou součástí nehmotného procesu psaní knihy, obsah hrnku není součástí samotného hrnku…