Jak používat přístavky a vsuvky? Příklady a správná interpunkce

Vsuvky a přístavky jsou velice často používány v písemném projevu i v běžné řeči. A také, jak si často můžeme všimnout, mohou být původci interpunkčních chyb. Kdy a jak můžeme používat vsuvky a přístavky? Jaká interpunkční znaménka použít? Ukážeme si, o co jde a jak se to píše.

Čím se ohraničuje vsuvka: Čárka, pomlčka, či závorka?

Určeme si jako vzorovou vsuvku třeba klasický výraz Jak jistě víte. Do věty kočka je šelma ji můžeme dosadit následujícími způsoby:

Kočka, jak jistě víte, je šelma.
Kočka – jak jistě víte – je šelma.
Kočka (jak jistě víte) je šelma.

Všechny tři jsou správně. Rozdílem jsou drobné nuance, které vnímáme většinou pocitově. Pomlčka znamená větší odmlku než čárka a jakési silnější oddělení. Závorky vsuvku izolují do bubliny, kterou spěchající čtenář snad ani nemusí číst. Některé jednoslovné vsuvky, které jsou v syntaxi volně přidané, ale význam věty ovlivňují, se mohou psát bez oddělení. Řeč je například o slově prosím nebo tuším.

Ještě připomenutí ohledně pomlček: Spojovník není to samé co pomlčka, proto si na tato dvě podobná znaménka dávejte pozor. Jde o dvě různé věci, které se používají v různých situacích. Roli zde hraje i mezera. Větné výrazy oddělujeme pomlčkou ohraničenou mezerami!

Spojovník versus pomlčka: přečtěte si návod, kdy použít které znaménko

Jak může vypadat vsuvka? Příklady parentezí ve větách

Parenteze neboli vsuvka ve větě je výraz, který je navíc. Umístěna tam je, aby vyjádřila myšlenku, ke které se autor dostal, vzápětí se však vrací k hlavnímu významu věty a pokračuje v ní. Strukturou s ní tedy vlastně nesouvisí. Jako vsuvku můžeme použít hlavní větu, vedlejší větu, skupinu spojených vět nebo i nevětný syntaktický výraz.

Ema šla do lesa, řekl mi dnes děda, a našla kus spadlého letadla z války.

Zde je použita jako vsuvka hlavní věta – významově sice vychází z příběhu o Emě, ale gramaticky není oné větě podřízená. Pokud věty přeskupím a napíšu Děda mi dnes řekl, že Ema šla do lesa, stane se věta o Emě větou vedlejší. Vsuvka to ale nebude.

Ema šla do lesa (o čemž děda nevěděl, byť mu to říkala) a našla kus spadlého letadla z války.

Tento příklad vsuvky ukazuje, jak můžeme spojovat věty. Možná je i vsuvka delší než zbytek věty, do které byla vložena. Pro přehlednost se psaní takovýchto tvarů mimo uměleckou literaturu výrazně nedoporučuje.

Ema šla do lesa – holka jedna bláznivá! – a našla kus spadlého letadla z války.

Nakonec vsuvka může být i krátká a neobsahovat přísudek – tedy nemusí ani být úplnou větou. Dovoleno je i použít v ní vykřičník nebo dokonce otazník. Pozor, zde se dostáváme k přístavkům. Kdyby totiž věta začínala Ema, holka bláznivá, šla do lesa.., šlo by o apozici neboli přístavek.

Přístavek ve větě: Co to je a k čemu slouží

Apozice, česky také nazývaná přístavek, je typ přívlastku. Jde o podstatné jméno nebo jmennou frázi, která popisuje již zmíněnou skutečnost jinými slovy. Může však poskytovat i novou informaci.

Nejlépe vysvětlí přístavek příklady. Uveďme si tři takové věty s přístavkem:

Sejděme se třeba v úterý 29. února.
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová je bohužel zadaná.
Praha, hlavní město Česka, leží na řece Vltavě.

Datum 29. února je přístavek, který upřesňuje, které úterý má mluvčí na mysli. Můžeme to brát i naopak, museli bychom ale vědět, který údaj by mluvčí zamlčel, kdyby mohl říct jen jeden. U některých případů není na první pohled patrné, co je základ a co přístavek.

Významově je to o něco jasnější u věty (b) – kontext věty mi jaksi stanovuje, že jde o konkrétní osobu, kterou mohu popsat její funkcí, není to o libovolné hypotetické prezidentce. Hlavní město Česka je jiný výraz pro Prahu a to, že je přístavkem, poznáme podle čárek. A čárky si nyní vysvětlíme.

Kdy mám psát u přístavku čárky?

Rozlišujeme dva typy přístavků: těsný a volný. Jak již asi tušíte, čárky s tímto rozlišením souvisejí. Není to ovšem jen záležitost interpunkce, je třeba porozumět významu věty.

Použiji-li přístavek jako těsný, pokládám ho za nedílnou součást věty. Je pro mne důležité uvést přesné datum i den v týdnu, proto napíši úterý 29. února. V případě dat se čárky takto nepoužívají skoro nikdy. Jako těsný přístavek můžeme potažmo brát i příjmení za jménem (nebo jméno před příjmením).

Věta Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová je bohužel zadaná znamená vlastně to samé, co věta Zuzana Čaputová, slovenská prezidentka, je bohužel zadaná. Nenechte se oklamat nepřítomností čárky. Jde jen o jiný způsob, jak napsat to samé a předat to samé sdělení. Tedy skutečnost, že konkrétní osoba (Zuzana Čaputová), která, abyste chápali, o koho jde (přístavek), je bohužel zadaná. Proto jde stále o přístavek volný. Dalším příkladem přístavku volného je věta c). Zde můžeme frázi hlavní město Česka oddělit, autor ji vložil jen jaksi pro zajímavost.

Z tohoto nám tedy plyne následující poučka. Přístavek těsný se píše bez oddělení čárkami. Přístavek volný, pokud následuje po jménu, ke kterému patří, oddělíme čárkami. (Pokud volným přístavkem věta končí, je na konci samozřejmě oddělen tečkou.) Volný přístavek umístěný před jméno, k němuž patří, čárkou neodděluji.

Pozor na ukončení vsuvky či přístavku!

Není to těžké, ale chyby se vyskytují. Čárku před jak většina lidí bere jako samozřejmost, pak ale zapomene oddělit konec vsuvky od zbytku věty. Pro většinu z nás to není o neporozumění interpunkci, ale o nepozornosti či zbrklosti. V neformálním projevu nebo u některých lidí může jít i o nepřikládání významu správnému použití čárek.

PŘEHLEDNĚ: Kde se píší čárky? Podívejte se na základní pravidla

Čárky ve větách hrají důležitou roli, protože nahrazují odmlky změny intonace z mluvené řeči. Ne každý člověk ale má v hlavě zabudovaný přesný pravopisný software. Čárky patří často k těm složitějším věcem, protože existuje mnoho různých větných situací. V případě, že mezi takové lidi patříte, dá se to nacvičit. Problematice čárek je věnován i jeden článek na tomto webu, kde najdete přehled typů vět, do kterých je třeba napsat čárku.