Inaugurace je slavnostní ceremoniál konaný především jako společenská událost s historickým přesahem. Jde hlavně o uvedení nějakého člověka do jeho nového úřadu. Inaugurace se tak pořádá pro nově zvolené děkany a rektory univerzit, zvolenou hlavu státu a případně se týká také nových papežů (inaugurační mše).
Jak inaugurace vznikla a jak se vyvinula do dnešních dnů
První zmínky se datují v období 16. století ve významu, který známe dnes – tedy jmenování a skládání slibu. Slovo inaugurace pochází z latinského „inaugurare“, což etymologicky znamená předvídání budoucnosti. Tehdy byl inaugurován biskup, nebo se uvádělo do kněžství.
Latinské inaugurare lze dále sledovat ze slova „augur“, což původně znamenalo „ten, kdo podporuje růst“, nebo „ten, kdo vidí příznivá znamení pro úspěch“, zkrátka zda jsme v přízni bohů. Představme si to tak, že pokud jsme pod přízní bohů, zasílají nám dobrá znamení a události hrají v náš prospěch. Později se toto slovo stalo označením pro člověka, který čte tato příznivá znamení a ohlašuje je. Tito lidé se v antickém Římě nazývali jako „augur“, tedy něco jako věštec (priest). Hlavní metodou takového věštění byla observace letu ptáků.
Věštění se týkalo jak veřejných předzvěstí, tak i soukromích záležitostí. Veřejné se pak věnovaly především politickým a vojenským záležitostem. Jejich funkcí nebylo předvídat budoucnost, ale spíše odhalit, zda bohové schvalují či neschvalují určitý politický akt, vojenský krok či jen prosté uvedení někoho do úřadu. Slovo augur se ze starého Říma přeneslo díky historickým událostem do staré angličtiny a dodnes znamená předzvěst, věštění (augury).
Inaugurace v univerzitním prostředí
Inaugurace v univerzitní obci se liší stát od státu. Například ve Švédsku jsou inaugurováni i profesoři. Na švédské univerzitě v Uppsale (nejstarší univerzita ve Skandinávii) je inaugurace profesorů doložena již od roku 1625. V Česku se v akademickém prostředí inaugurace používá pouze pro slavnostní uvedení do funkce rektora univerzity či děkana fakulty.
Inaugurace v univerzitní obci probíhá tak, že nově do funkce jmenovaný složí slib a přebere symbolicky náležité insignie od svého předchůdce – například univerzita Karlova má pečetidlo pražské univerzity. Rektor přebírá rektorské žezlo a rektorskou medaili, děkan přebírá žezlo dané fakulty. Celé společenské události se účastní všichni členové akademické obce, nebo se to od nich přinejmenším očekává.
Inaugurace prvních prezidentů
Co se týče prezidentských inaugurací, první prezident, který byl inaugurován, byl zároveň prvním prezidentem při vzniku USA – George Washington v roce 1789. Jeho inaugurace ještě hodně připomínala královskou korunovaci. Neobešla se bez velkolepého ohňostroje a slavnostního bálu. Thomasu Jeffersonovi, třetímu americkému prezidentovi, přišla inaugurace příliš královská na demokratickou zemi a tudíž ji udělal více skromnější.
Ten den si vyšel z penzionu doprovázen členy kongresu a občany, došel do kapitolu, který byl v té době ještě rozestavěný – zde složil přísahu, promluvil k senátu, nicméně bohužel mluvil tak jemně, že jej většina lidu ani neslyšela. Na závěr dne uspořádal pouze malou sešlost, kde hostoval vlivné americké politiky a vojevůdce. Po čtyřech letech byl opět inaugurován a tehdy založil zcela novou tradici – kdokoliv, kdo se s ním chtěl setkat, jej mohl navštívit v Bílém domě. Tato nově založená tradice se vymstila pozdějšímu prezidentovi Andrew Jacksonovi. Přišli mu poblahopřát tisíce lidí a zdevastovali nábytek a porcelán, samotný Jackson musel utéct oknem, aby jej dav neumačkal. Od této doby se tradice nese do dnes.
A jak to bylo s československými a českými prezidenty? Můžete si poslechnout následující krátký podcast na Českém rozhlasu.
