Tvary podmiňovacího způsobu jsou i pro rodného uživatele jazyka značný problém, jelikož se spisovná norma výrazně rozchází s běžnou mluvou.
„Mohli bysme zajít večer do kina.“ Tímto slovesným tvarem se vyjadřujeme velmi často. Avšak lze jej převést do každé komunikační situace? Nikoliv. Ve skutečnosti jde pouze o mylnou analogii, kterou si nyní vysvětlíme, stejně tak vyvrátíme vyjádření typu by jsme či by jste.
Tvary podmiňovacího způsobu jsou vždy jednoslovné. To znamená, že časování slovesa být není na místě. Vyjádření by jste čeština nezná; vystačíme si se slovem byste. Nenáležité je ovšem také připodobnění do 1. osoby čísla množného – bysme. Tato úvaha by sice šla logickou cestou, ale podmiňovací způsob není možné takto vnímat.
Používané koncovky jsou pozůstatkem aoristu, zaniklého staročeského minulého času. Proto například ve slově říct spisovný jazyk připouští pouze tyto možnosti.
1. řekl bych 1. řekli bychom
2. řekl bys 2. řekli byste
3. řekl/a/o by 3. řekli by
Jediné, o čem se může do budoucna vést debata, je, zda se spisovným stane tvar bysme. Narušuje sice zmíněné pravidlo, avšak alespoň vychází ze spisovného základu (souvislost s byste). Časování slovesa být je ale zcela scestné.
V tomto ohledu je nutné rozlišit jazykovou správnost a jazykovou spisovnost. Bysme sice není součást spisovné češtiny, ovšem má přirozené místo v běžných hovorech a chová se zde jazykově správně. Vyjádření typu by jsme jsou ale nevhodná vždy. Jedná se totiž o tzv. hyperkorektní tvary.
