Láká vás práce au-pair, ale zatím jste neměli odvahu váš sen uskutečnit? Přečtěte si zkušenosti Megy, která strávila rok v anglické vesničce The Leigh poblíž Londýna, a inspirujte se jejím příběhem.
Jak ses k práci au-pair dostala?
Již delší dobu jsem přemýšlela o co nejlevnější možnosti cestování, ráda poznávám nové země. O práci au-pair jsem se dozvěděla z internetu a po pár letech jsem si řekla, že je čas to zkusit. Stála jsem především o zlepšení jazyka a poznání toho, jak žijí lidé v jiných zemích.
S jakou agenturou jsi jela?
Byla jsem bez agentury a svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Přečetla jsem o práci au-pair vše, co bylo k nalezení, psala si s těmi, co v cizích zemích byli. České agentury by mi nijak nepomohly. Pokud by se vám stalo, že vás rodina vyhodí, budou vám sice hledat jinou – ale tu si můžete najít i sami a ještě ušetříte peníze za poplatek. Za přemýšlení by možná stály cizí agentury, které práci au-pair v UK zprostředkovávají zdarma.
Zdravotní pojištění: Co všechno si uchazeč o práci au-pair musí zařídit, aby mohl jet?
Pokud se bavíme o Velké Británii, stačí, když si zajdete do pojišťovny a zařídíte si cestovní pojištění (na půl roku nebo rok). Poté se odhlásíte z vaší stávající pojišťovny, to je vše. Smlouva o cestovním pojištění vám slouží jako doklad, že jste byli pojištěni. Po návratu ho ukážete ve své pojišťovně a oni vás znovu přihlásí.
Jaké jiné podmínky jsi musela splnit, abys mohla pracovat jako au-pair?
České agentury mají určitě podmínky, jako je bezdětnost, věk 18 – 30, čistý trestní rejstřík, nesmíte kouřit a musíte být svobodní. Ale ti, co vyjedou bez agentury, nic z toho splňovat nemusí – vše záleží na domluvě s rodinou, které napíšete informace o sobě. A oni vás buď chtějí, nebo ne.
Megy se v The Leigh starala o dvě holčičky ve věku čtyř a osmi let. Rodina žila na samotě a chovala mimo jiné šest koňů a sedm prasat. V současné době se vrací na čtyři měsíce do Londýna a poté odlétá do USA.
Překvapilo tě na Angličanech něco, s čím jsi nepočítala?
Neřekla bych, že přímo překvapilo, ale určitě jsou věci, které jsou v Anglii jiné než u nás. Angličané jsou vstřícní, milí, přátelští, chodí doma v botách a pijí litry černého čaje s mlékem. Jediné, co mě opravdu překvapilo, bylo, že děti chodí do první třídy již ve 4 letech. Ovšem platí tam opravdu „škola hrou“, a proto i vybavení tříd připomíná spíše školky.
S čím jsi měla v průběhu tvého roku v Anglii největší problém?
Ze začátku s tím, že se mi stýskalo. Jaké to je být v cizí zemi, v cizí rodině a nerozumět ani slovo, si člověk neuvědomí, dokud tam není. První týdny jsou těžké, protože se člověk cítí sám. Ale za chvilku to přejde a vy si uvědomíte, že to opravdu stojí za to.
Jaké bylo soužití s hostitelskou rodinou?
Narazila jsem na úžasnou rodinu. Měla jsem dobrý plat, hodně volného času a navíc mi rodina platila celý rok soukromou školu angličtiny. Děti byly hodné, rodiče se zajímali, jak se mám, jestli něco nepotřebuji, jezdili jsme na výlety. Za ten rok jsem se s rodinou tak sžila, že jsem si připadala jako její člen.
Věnovala ses vedle péče o děti i jiné činnosti?
Dvakrát až třikrát týdně jsem chodila do školy, s rodinou, se školou nebo kamarády jsem jezdila na výlety a, protože rodinka byla vážně skvělá, hrála jsem si s dětmi i ve svém volném čase. Chodili jsme na hřiště, na trampolínu, jezdili na koních… S kamarády jsem chodila do kina, na procházky nebo jsme jezdili poznávat různá města a jejich historii.
Co ti pobyt v Anglii dal?
Nové kamarády, nové znalosti o historii a o tom, jak žijí lidé v jiné zemi, lépe jsem se naučila anglický jazyk. Naučíte se také samostatnosti, protože si najedou všechno musíte sami zařídit a jste to jen vy, na koho se můžete spolehnout. Pokud narazíte na špatnou rodinu, která vás například využívá, naučíte se být i tvrdými „soupeři“.
A jak se říká, i špatná zkušenost je zkušenost. A proto, pokud váháte, určitě jděte do toho. Jediné, co můžete ztratit, je čas – ale proč ho netrávit poznáváním? Všem budoucím au-pair: GOOD LUCK!
