Literatura v celé své kráse obsahuje širokou škálu skladebných, řečnických i významových figur. Vybrali jsme deset básnických vyjádření, bez kterých se při studiu jazyka a literatury určitě neobejdete.
Velká část studentů opustí střední školu s naivní představou, že existují všehovšudy tři básnické prostředky (personifikace, metafora a oxymóron). Podívejte se na 10 figur a trop, které vás bezpečně vyvedou z omylu.
Aliterace
Aliterace je takzvaný náslovný rým, kdy se na začátku slov verše opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek. Opakování se může vztahovat jen na několik slov. Typický příklad aliterace zazní v Máji K. H. Máchy:
S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá
Epizeuxis
Často se také v literárních dílech setkáte s figurou zvanou epizeuxis. Jedná se o opakování slova, skupiny slov nebo verše vícekrát za sebou. Nejčastěji slouží jako zdůraznění konkrétního výrazu či okamžiku. Objevuje se například v básni Balada dětská od Jana Nerudy.
Pojďme, pojďme – ale zticha,
ať se matička nevzbudí!
Anafora
Jako anaforu označujeme opakování stejných slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Patrně nejznámější anaforou začíná báseň Ostrava Petra Bezruče.
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí
Epifora
Protikladem k anafoře je epifora, kdy se stejná slova opakují na konci veršů a vět. Epiforu použil například Fráňa Šrámek ve své protivojenské sbírce Modrý a rudý:
a tam stojí psáno
dvanáctého ráno
že já musím rukovat,
oh, rukovat
Litotes
Snaží-li se někdo zmírnit nějakou skutečnost tím, že neguje její opak, jedná se o takzvaný litotes. Litotes lze nalézt v Baladě o zobáčku Pařížanek, jejímž autorem je Francois Villon.
Jsem do ní ještě zblázněn celý
Mne ona nemá nerada
Paralelismus
Básnický příměr, kdy přirovnávaný jev i jeho obraz stojí paralelně za sebou, se nazývá paralelismus. Z kontextu ale nikdy přímo nevyplývá, že jde o srovnání. Obě části mívají stejnou či podobnou větnou stavbu.
Následují-li za sebou dva verše, které netvoří přirovnání, ale mají podobnou gramatickou strukturu, mluvíme o gramatickém paralelismu. Velké množství paralelismů se vyskytuje ve sbírce Hřbitovní kvítí Jana Nerudy.
Strom květ nese, dokud neuchřadne,
lilje voní, dokud neuvadne,
hvězda svítí, dokud neuchřadne,
sopka pálí, dokud nevychladne
Asyndeton
Jako asyndeton se označuje hromadění veršů nebo slov bez použití spojek. Básníci a spisovatelé jej užívají zejména pro zrychlení spádu děje nebo zdůraznění samostatnosti jednotlivých členů. Slovesný asyndeton zazní například v dramatu Loupežníci Friedricha Schillera:
Je to život k poválení!
milkovat se, spít se, rvát.
Polysyndeton
Polysyndeton naopak v literatuře vyjadřuje nadměrné kladení spojek – nejčastěji se jedná o nadužívání spojky a. Může sloužit ke stupňování děje nebo jako zdůraznění. Polysyndeton se objevuje například v Legendě o sv. Zitě Jaroslava Vrchlického.
A ten shon a ruch a vřava
stále prudší, stále větší!
Aposiopese
Aposiopese je přerušení a následné nedokončení započaté věty či verše. Označuje se zpravidla třemi tečkami. V básnické tvorbě najdeme aposiopesi například v básni Rukavička Oldřicha Mikuláška.
Vysoký křik,
Unášený steskem, bolestí a výčitkou:
„Co já jsem všechno… a proč?“
Eufemismus
Na závěr vybíráme eufemismus, což je prostředek, který mimo literaturu slýcháme také v médiích i běžné komunikaci. Jedná se o pojmenování sloužící ke zmírnění či přikrášlení nepříjemné skutečnosti. Nejběžnější eufemismy souvisejí se smrtí, sexem nebo závislostmi – přijít o život, spát s někým, být společensky unavený a podobně.
V literatuře najdeme všudypřítomný eufemismus například v populární řadě fantasy románů J. K. Rowlingové, Harry Potter. Její hrdinové zde nazývají obávanou postavu Lorda Voldemorta povětšinou jako toho, jehož jméno nesmíme vyslovit nebo Ty-víš-kdo.