Bezchybné psaní v mateřském jazyce bývá oříškem pro příslušníky každého národa. Podívejte se na deset slov a pravopisných jevů, které nás Čechy dokážou nejvíce potrápit.
Většina z nás se pravidelně písemně vyjadřuje v osobních dopisech, školních pracích, při výkonu povolání nebo v běžné komunikaci na sociálních sítích. Málokdo však o sobě může říci, že píše bezchybně česky. Co dělá Čechům v jejich rodném jazyce největší problém?
Mě x mně – rozhodující jsou pády
Zájmeno já v jiném než základním tvaru se stalo skutečným hitem psaní v češtině. Stačí si přitom zapamatovat, že tvar mě platí pro 2. a 4. pád a mně naopak pro 3. a 6. pád.
Běžte tam beze mě (2. p.) x Pojď ke mně (3. p.)
Podívej se na mě (4. p.) x Co si o mně myslíš? (6. p.)
Češi rovněž často chybují v užívání zájmenného tvaru mne. Ten slouží jako ekvivalent mě, používá se tedy ve 2. a 4. pádě.
Zapomněl to, ale dříve tomu rozuměl
Dvojice mně – mě je velice oblíbeným pravopisným jevem i v delších slovech. Přestože nám učitelé několik let vtloukali do hlavy tytéž poučky, mnozí z nás dokážou tvar minulého času zapomněl napsat pokaždé jinak. Pomněnce navzdory.
Pravidlo však neplatí automaticky na všechna podobná slova. Nejčastěji matoucím případem je tvar rozuměl.
Evergreen slovesných tvarů? Bysme
V mluvené řeči používá tvar podmiňovacího způsobu bysme naprostá většina Čechů. Ve školní práci či formální korespondenci jím však poukážete na vlastní mezery ve spisovné češtině. Jedinou správnou podobou kondicionálu v 1. osobě množného čísla je bychom.
Všechny obdobné varianty (bych, bys, byste) se píší dohromady, jako jedno slovo. Jejich nesprávné podoby jako by jsem, by jsi a by jste lze přitom s trochou snahy objevit nejen na sociálních sítích, ale i na stránkách českých politiků.
Typ x tip
Častou pravopisnou chybou je také používání slov typ a tip podle nálady, bez ohledu na další kontext. Zatímco typ vyjadřuje druh nebo ráz, tip označuje odhad (například při sázení) či doporučení.
Viz je celé slovo, nikoliv zkratka
Velká část lidí nabyla přesvědčení, že výraz viz zkracuje nějakou kouzelnou formuli, která je sama odkáže na jiné místo v textu. Ve skutečnosti se jedná o nepravidelný tvar rozkazovacího způsobu od slovesa vidět. Píše se tedy zásadně bez tečky a pojí se s 1. a 4. pádem:
Více informací viz strana 30 (1. p.) – Pro více informací viz stranu 30 (4. p.)
Nejpopulárnější výjimkou je výjimka sama
Další důkaz několikaleté marné snahy pedagogů – jen hrstka z nás si ze škol odnesla povědomí o tom, že ve slově výjimka se píše nejprve dlouhé ypsilon a poté krátké měkké i. Vyjímaje pouze slova jako nevyjímaje, která mají základ ve slovese vyjímat se.
Shlédnout vs. zhlédnout
U této dvojice rozhoduje, zda se díváte směrem dolů (shlédnout), nebo jste například viděli nějaký film či představení (zhlédnout). V podobných dvojicích se ve slovesech vyjadřujících směr zpravidla píše předpona s-. Shlédnout pak také znamená na někoho se opovržlivě podívat.
Právě hasící hasicí přístroj
Rozdíl mezi přídavnými jmény s krátkým i a dlouhým í spočívá v jejich významu. Zatímco krátké varianty (hasicí, kropicí, balicí a jiné) vyjadřují účel předmětu, tvary s dlouhým í určují právě probíhající činnost. Hasicí vůz tedy přijíždí na místo požáru a hasící obyvatelé zatím sami bojují s ohněm.
Dvěma, nikoliv dvěmi ani dvouma
Velmi oblíbenou tipovačkou je v češtině i sedmý pád číslovky dvě. Jediným správným tvarem je dvěma, tvary dvěmi i dvouma jsou nespisovné. Aby se to nepletlo, správná podoba instrumentálu pro číslovku tři zní třemi.
My x mi – fantom sociálních sítí
Na závěr vybíráme opravdovou lahůdku, která se poměrně často objevuje na sociálních sítích nebo v diskusích u zpravodajských článků – užívání slova mi jako osobního zájmena v množném čísle.
Pamatujte, že tvar mi vyjadřuje pouze a jenom 3. pád zájmena já. Pokud mluvíte za svůj kolektiv v 1. pádě, vždy používejte slovo my s ypsilon. Jinak si budete muset zopakovat učivo prvního stupně ZŠ.
